Virus - The Agent That Shapes the Desert

Hudba Virus je rozpoznatelná po prvních deseti vteřinách, stejně rychle se dostavují i následky. Melodie zde vycházejí nikoliv z jednotlivých tónů, ale spíše řazených akordů. Ve skladbách se děje mnohé a zpravidla o tón později, než bychom to čekali. To spolu s nijak přepjatým zpěvem s náznaky teatrálnosti ústí v zajíkavý efekt, jímž Virus dostávají posluchače do kouta atypicky tím, jak nic neženou do extrému.

Na „The Agent That Shapes the Desert“ je stejně jako na předešlých deskách něco velice primitivního, nikoliv však ve smyslu neschopnosti. Kytarové vybrnkávání a superpřesné bicí ale netouží oslovovat milovníky instrumentální ekvilibristiky, hudba Virus je pudová, ale zároveň plodící tak jedinečné výsledky, že ponouká k tomu, abychom se po principech oné pudovosti začali pídit.

Těžko však odhadnout, zda jejich vybrnkávání vyžaduje pekelné soustředění, či zda si Virus vystačí s ležérností. Je rovněž těžké dopátrat se jakýchkoliv konkrétních emocí, které Virus evokují, či které jsou patrné z jejich hudby. Nejvíce čitelná je snad jakási potměšilost, avšak ani ta není jednoznačná. A právě spojení přitažlivé hudby a jejího nejednoznačného dopadu činí z Virus fascinující rébus.

Nástroje zde fungují v mimořádné rovnováze, kterou můžeme rozpoznat i díky tomu, že si navzájem spíše jen tak přizvukují, než by se pouštěly do hutnějších souher. Oč přehlednější jsou ale skladby instrumentálně, tím více nejednoznačnosti z nich pramení. Groove, jaký z jejich skladeb slyšíme, je povětšinou skličující a svižný náboj skladeb více vysaje, než nakopne. „Agent“ šlape jako šicí stroj, ale do tance se z toho nedáte. Velice intuitivní je album i po textové stránce (uhranul mě obrat „Your skin is a barrier to another world"), která (bez)významově i díky čistě fonetickým kvalitám přispívá k jeho náladě. V textech jako by byly zakódovány odvěké pravdy, které však nikdy nemůžeme plně rozkódovat, a tak se spokojíme alespoň s jejich přitažlivou mystičností či, chcete-li, básnivostí.

Virus energii nerozdávají, ale vyžadují. A když se nám nepodaří „vědecky“ podchytit jedinečnost Virus, můžeme se stejně tak spokojit s konstatováním, že se kapele nebývale daří budovat vlastní svět a zabydlovat ho zvuky i náladami na pomezí opiového doupěte, z něhož se je těžko dostává. Virus, toliko přímí nástupci Ved Buens Ende, jako by naplňovali klišé o kontinuálním vytváření jediného díla. Spíše než o (další) mimořádné desce tak můžeme s příchodem „The Agent That Shapes the Desert“ hovořit o triumfu jedinečného stylu. Poslech tvorby Virus jako by v sobě zároveň nesl „povinný“ obdiv, který si prostě nejde odpustit.