Uštkni – Oči šelem | Protijed

Pokud někdo předpokládá netradičně uchopený punk, těžko může být blíže pravdě. Žánrově tradiční jednoduchost se promítá především do celkové přímočarosti či údernosti, samotná hudební potrava se však odvíjí částečně komplikovanějším směrem, náročnějším na posluchačské vstřebání. Pocítit lze nádech starého dobrého undergroundu nebo alternativního rocku, jenže s punkově daleko ostřejším zvukem, civilnějším projevem a živelnějším provedením.

Častá paralela s F.P.B. a Už jsme doma je u skupin z této oblasti již obehraným tvrzením, ale zde sedí obzvlášť. Příčinou je nejen výrazná zpěvnost, ale také citelně používaný saxofon, v němž leckdo může spatřovat blízkost ženské linii sahající od Plynu přes Dybbuk po Zuby nehty, popřípadě i čemusi lehce mňágovskému. Hudba je to pocitově otevřená, ale zároveň komunitně uzavřená, předem odsouzená k uctívání jen ve svém rajónu, kde se jí však daří nejlépe.

„Vzrušující melodičnost vokálních motivů bere dech v takové míře, že zcela podtrhuje úvahy o tom, proč je v podzemí často lépe než povrchu.“

Přičemž o tom, že se souboru vede velmi dobře, svědčí skoro vše slyšené. Poměrně pestře vystavěné písně tvoří rytmicky pulsující až nezadržitelný tok strhující hudby, kde se kytary a bicí zdařile doplňují s občas lehce dominantní, ale přiléhavě padnoucí rolí saxofonu, který přesně ví, kdy na sebe strhnout pozornost a kdy naopak sloužit celku. Takto utvořený hudební základ pak ještě více pozdvihují téměř uchvacující vokální motivy, jejichž vzrušující melodičnost bere dech v takové míře, že zcela podtrhuje úvahy o tom, proč je v podzemí často lépe než povrchu.

Formace si svou pozici nijak neulehčuje ani texty, jež jsou natolik obtížně uchopitelné a pochopitelné, že vydolovat z nich myšlenku představuje místy až mimořádné soustředění. A to včetně případů, kdy se ke slovu dostávají Tolkien, Bukowski a Orten. Vesměs inteligentní texty, které jsou určitě o něčem smysluplném, k čemuž se ale nutno náročně propracovat.

Aby toto vše bylo ještě složitější, v létě 2013 vydaná gramodeska obsahuje rovnou dvě nahrávky. Na jedné straně se totiž nacházejí prvně vydané „Oči šelem“, nahrané však již roku 2011, zatímco opačná strana nabízí „Protijed“ z roku 2009, původně vydaný kompaktně v roce 2010. Takto pospolu jde tedy o dvě dema, společným vydáním na jednom vinylu povýšitelná na dvě minialba. Každému patří jedna strana desky a současně jedna strana obalu. Kapela tak vydala v podstatě split sama se sebou. Menší vzájemný rozdíl v kvalitě zvuku je sice patrný, ale ani to nemůže zmařit dojem, že tvorba této kapely dopadá ještě o něco lépe než v případě lokálních kolegů.