Tomorrow's Hell | Tummo

Otrokovičtí Tomorrow's Hell na své straně desky spoléhají na víceméně klasický hardcore nebo crust, který není nijak zběsile rychlý, ale spíše metalově hutný. Zejména se však může opřít o výborný zvuk, s ohledem na název studia pořízený v samotném pekle. Dobrou práci místy dokreslují kratší kytarová sólíčka, mnohdy vyloženě natolik melodizujícího rázu, že by to v této sféře někdo zřejmě ani nečekal.

Další výraznou přednost představuje velmi přesvědčivý vokalista, vedle textu inspirovaného slavným románem „Tichý Don“, což je o lidech pohřbených mimo svůj rodný kraj, křičící do okolního světa cosi o nedostatku času, vině uvnitř nás nebo návratu k přírodě. Slova jsou sice v angličtině, jejich obalové překlady však soubor usvědčují z vcelku obstojného zpracování. Ve spolupráci se vším výše zmíněným to znamená, že ačkoli kapela nečiní nic dosud neslyšeného, natožpak objevného, ve svém žánrovém teritoriu se letošním rokem přiřazuje k tuzemskému popředí.

„Materiál kompozičně zřetelněji prokoukl, jak o tom svědčí některé sabbathovsky mocné kytarové riffy či neodolatelně tepající rytmy.“

Brněnské Tummo dokázalo zaujmout a potěšit už předloňským debutovým albem, kde nejen odhalilo své jednoznačně hardcore-punkové kořeny, ale také schopnost pohybovat se v nich vcelku moderním způsobem, dotýkajícím se oblasti sludge metalu či stoner rocku. Pokud něco zůstává typickým rysem, jde hlavně o značnou zvukovou hutnost, drsnost, syrovost, ponurost či neproniknutelnost, ještě více zvýrazněnou záhrobním řevem, v jehož pojetí se znovu rozevírá pravé atmosférické peklo.

Pokud lze zaznamenat výraznější posun, pak v poněkud svižnějším tempu, jehož zásluhou materiál kompozičně zřetelněji prokoukl, jak o tom svědčí některé sabbathovsky mocné kytarové riffy či neodolatelně tepající rytmy. Značnou vyspělost toho všeho podtrhují také zajímavě uchopené anglické texty, jejichž české překlady či doprovodné komentáře naznačují nosnou myšlenku, mířenou třeba na adresu komerčně mimořádně úspěšných autorů novodobých protestsongů.

Na červenofialové vinylové zhmotnění obou těchto nahrávek se čekalo velmi dlouho, ty však počínaje zdařilým obalem a konče hudbou samotnou představují skvělý důkaz toho, že také v tomto žánru se lze kvalitativně vyvíjet a že jej lze pojímat sice částečně rozdílným, ale vzájemně se dobře doplňujícím způsobem. Pánové z Brna možná působí nepatrně zajímavěji než ti z Otrokovic, přesto však lze mluvit o velmi vyrovnané desce, která hardcorovému peklu sluší.