Tomáš Vtípil – Syntax Error
Jedna ze skladeb na druhé sólové nahrávce Tomáše Vtípila se jmenuje „Chyba“. Beaty v ní jsou ale krásně srovnané, a přestože mnoho momentů na desce působí jako vzpoura strojů, je krásně srovnané vlastně celé album. Na povrchu zmatek, jen kousek pod ním dráždivá poezie.
Sólový hudebník, člen DG 307 a Urbandu i autor scénické hudby se na své druhé desce ukazuje jako nesmírně hravý skladatel, u něhož je pohyb nad žánry takovou samozřejmostí, až se ho vlastně nesluší zmiňovat. „Syntax Error“ si dal už do názvu cosi asociujícího jednak selhání technologií, ale též určitou ozvěnu počátků digitálního věku. Ve středu všech skladeb pulzuje velmi přitažlivé jádro, v jehož okolí jako by se ale odehrávala vzpoura strojů. Ty nabírají dech a nutí do tance, jaký způsobuje tíhu na hrudi, a stejně tak zdánlivě nabírají na autonomnosti. A když už se zdá, že dochází k momentu porozumění, obraz se rozkmitá a slova zadrhnou. A deska setrvale dráždí.
Beaty, smyčce, elektronika a mluvené slovo se nevyzpytatelně přelévají a přes jejich uhrančivost je namístě hovořit spíše o „kompozicích“ než „písničkách“, jakkoliv je třeba jedním dechem dodat, že na albu není nic prvoplánově vznešeného a Vtípil má z okázalé ušlechtilosti osypky stejně jako z přízemnosti. Toužili-li byste po přirovnání ke kapele z řad těch známých, nabízejí se snad WWW, ovšem jedině s okamžitým přiznáním, že tahle paralela má za úkol zejména přilákat k Vtípilovi pozornost. Byť instinktivně lze oba spolky řadit mezi ty, kteří nemávají „vlajkou připosranosti“ a raději než smích mají škleb.
„Nejen ono srovnání s WWW, ale i možné dokonalého propadnutí jeho tvorbě probouzejí otázku, proč na sólistu Vtípila nechodí narvané kluby.“
Nová deska je oproti debutu „Do Not Eat – Throw Away“ méně zlověstná, přičemž ona zlověstnost ani minule neznačila toliko agresivitu jako schopnost vrývat se pod kůži. Pokud však něco rozhodně zůstalo, pak nutkání startovat motor desky do rytmů možná pravidelných, ale taky nečekaných. V jádru Vtípilovy hudby je radno hledat svobodomyslnost, jaká však nemá nic společného s rozdováděností. I tak ale hudba na „Syntax Error“ zřetelně žije v daném momentu.
Zmiňovaná chyba by navzdory její přítomnosti též v názvu alba neměla být doslovným vodítkem k jeho poslechu – mimo jiné proto, že nahodilost je často jen zdánlivá a více než o vrstvení zvukových stop jde o jejich dialog. „Syntax Error“ občas zní jako pomyslná zkouška orchestru, v prvé řadě je ale svojskou nahrávkou, jejíž autor setrvale zkouší možnosti, kam se svou hudbou vyrazit. Stroje si možná čas od času začnou dělat, co chtějí, pořád je ale zřejmé, že je Vtípil – v obou významech toho slova – navádí.
Nejen ono srovnání s WWW, ale i možné dokonalého propadnutí jeho tvorbě probouzejí otázku, proč na sólistu Vtípila nechodí narvané kluby. Poslech desky ji ale s každou další minutou zavrhuje. Hudba to není natolik přístupná a lákavé doteky industriálna či lačné bargeldovské šepotání („Jazz“) nestačí. Vír ne nutně příjemných nápadů brzy odvrhne posluchače žadonící po bezstarostném vytržení, těm zbylým ale dovolí dostat se až do samého středu a odtud si užívat narušeného tance. Tance, který je opravdu jedinečný.
fotografie: Jan Prokopius
