The Hike & Other Laments by Six Degrees of Separation
Luhačovičtí Six Degrees of Separation potřebovali trochu vydechnout a načerpat čerstvou energii, takže nemůže být divu, že se na jejich nové album čekalo čtyři roky. Rok po tom minulém sice ještě vydali precizně připravené koncertní DVD s přibaleným minialbem, čímž uzavřeli jednu kapitolu své existence, prodělaná tvůrčí pauza jim však rozhodně prospěla.
Značka SDOS už více než deset sezón představuje záruku kvality. Přestože žánrová zařaditelnost míří jednoznačně do prostředí metalu, v jeho rámci nelze upřesnit téměř nic. Na klasicky heavymetalové, ale přitom nijak obstarožně znějící kořeny jsou naroubovány odstíny kovově převážně tvrdších stylů jako thrash, black, death či doom, tyto jednotlivé vlivy se však nestřídají, nýbrž vzájemně prolínají v každé vteřině alba. Výsledkem je univerzální tvrdší metal, kapelou zvaný rovněž „trimetal“, který vedle potřebné syrovosti nadále spoléhá na pronikavou melodiku.
Mezi tradičně ústřední přednosti nahrávky, jejíž zázemí tvoří kvalitní zvuk a instrumentální jistota, rozhodně patří Doctorův vysoko posazený, vypjatý a zároveň lehce škrabavý zpěv. Právě díky němu ještě lépe vynikají nejen kytarově hutné pasáže, průzračná sólíčka nebo mnohá gradační vzepětí, ale hlavně působivé vokální motivy a povětšinou výrazné refrény.
„Velmi příznivý dojem utvrzuje žánrovým klišé se úspěšně vyhýbající téměř bílý obal s reliéfním znakem.“
Coby možné vrcholy lze označit skladby „Involved“ a „For Jana“, jejichž soustředěně kladené riffy si skvěle rozumí právě s onou melodickou přitažlivostí, nijak se ale neztrácí ani „Doom Live“ nebo oba díly titulní písně „The Hike“. Ačkoli nahrávka jako celek vyniká svou sevřeností, její mantinely vhodně rozšiřuje relativně oddechovější „The Grief“, vůči němuž výborně kontrastuje místy drtivé „Dark Side of Conscience“ a přímočará palba „Thin Patience“.
Přestože se pánové už několik let lehce opakují a převážně jen recyklují sebe samotné, v rámci toho, co možno nazvat možná podivným, ale vcelku přiléhavým termínem „undermetalový mainstream“, představují v tuzemském měřítku nadále reprezentanty širšího popředí. Tento velmi příznivý dojem utvrzuje žánrovým klišé se úspěšně vyhýbající téměř bílý obal s reliéfním znakem, do nějž vlepený booklet překvapuje rozsáhlými komentáři ke každé skladbě.
