Telex – Řeznickej krám

Strakonický Telex vznikl v roce 1984 ještě coby Novodur, z jehož doby pochází minimálně hitovka Továrna na tvý sny. Na jeho zábavy se ovšem sjížděla „závadová mládež“ a policejní zásah z roku 1986 proto předznamenal úřední zákaz. Roku 1988 byl soubor obnoven jako Armavir a teprve až po dalším zákazu přijal neškodný až debilní, přesto nakonec plně zavedený název, s nímž v roce 1989 nahrál žánrově proslulé demo. Po revoluci se sice několik písní objevilo na kompilacích Epidemie a Punk's Not Dead, ohlášené album však nakonec nevyšlo a nově vzniklá nahrávka Punk Radio z roku 1996 byla už jen milou vzpomínkou na minulost.

Zmíněné demo z roku 1989 vyšlo krátce po převratu na oficiální kazetě, později rovněž na páleném disku a nyní konečně na vinylu, byť z původních skoro třiceti songů se sem všechny nevešly. Jinak ale vzorová reedice graficky vychází z původního kazetového originálu, a dále nabízí všechny texty, zasvěcený komentář Petra Korála, dobové fotky nebo mrazivě úsměvnou kopii dopisu z roku 1986, kterým byl soudruh hudebník Karel Bouša úředně předvolán na nějaký socialistický kulturní odbor, kde pak byly „projednány některé otázky činnosti souboru“.

„Všechno jsou to staré, dobré a osvědčené punkové klasiky, které baví a těší dodnes.“

Přestože demo vzniklo ve zkušebně, na tu dobu a podmínky překvapuje velmi povedeným zvukem, nabízejícím dostatek potřebné energie, razance a syrovosti. Jak se u této kapely stalo zvykem, vše je zasazeno do jakéhosi fiktivního vysílání rádia a četných rozhlasových a jiných úryvků, mezi nimiž nechybějí normalizační hitovky, znělka Televizních novin nebo tehdy populární reklama na mléko. Ještě zásadnější hity však nabízí samotná kapela.

Co z toho, že se písně většinou spoléhají na poněkud monotónní až ubíjející rytmus nebo že téměř z poloviny jde o hudebně převzaté songy, mimo jiné od The Exploited, The Partisans či Blitz. Ať už jde o plně vlastní hity Zlatá mládež, Skejtová Růžena, titulní Řeznickej krám, Lidi, děti, kanibali!, Generace, Proměny či Umírající nosič vody nebo jen přetextované věci Zlatý slavík, Poběhlice, Kluci jdou do války a Znám ty tvý komedie, všechno jsou to staré, dobré a osvědčené punkové klasiky, které baví a těší dodnes.

Původní punk v oné vrcholné éře nabral mnohem více rychlosti, přímočarosti a údernosti a čím dál více začal tíhnout k hardcoru, ale zároveň je znát, že kapela tehdy hrála hlavně zábavy, jejichž odér rovněž nelze přeslechnout. Byla to vůbec nejkrásnější éra, kdy nejlepší český punk byl společensky kritickou výpovědí, ale současně i skvělou zábavou. Tahle kultovní nahrávka je punkově naježeným soundtrackem této nezapomenutelné doby.

Naprosto opravdový punk, jaký z těch nejstarších kapel možná až na Šanov 1 a Zeměžluč už nikdo jiný nehraje a mladší generace většinou takto necítí. „Tak to vypni, ne? Nerozumíš česky?“