Stíny plamenů - Šum v pološerech
„Tři čtvrtě roku Pan Morbivod ve stokách nebyl. Věnoval se dokončování alba ‚Propadlé vody‘.“ Ne, to opravdu není citace z nějakého rozhovoru, jak se někomu na první pohled může zdát. Přímo touto netradiční sebereflexí začíná úvodní text nového alba.
„Plzeňské Stíny plamenů se postupem času povznesly na úroveň, jakou by od nich před mnoha lety očekával asi jen málokdo. Zatímco tehdy jejich kanalizační black metal uctívali jen nejortodoxnější stoupenci černého kovu, během pozdějších let se postupně podařilo přesvědčit i mnohé další z těch, kteří podlehli specifickému kouzlu společenství souborů kolem Lorda Morbivoda. Odpad tematicky zůstal odpadem, ale poslechově se již dávno začal podobat hudbě.“
Pro změnu vlastní citací z recenze minulého alba možno uvést pojednání i o tom dalším a současně potvrdit dříve poznanou skutečnost o vylepšeném zvuku a produkci. Naopak změnu lze registrovat v tom, že zatímco předešlé album nabízelo i několik málo částečně odlišných a zpestřujících pasáží, tentokrát se sice občas objeví nějaká kytarově podmanivá melodie nebo silný riff, ale jinak naprosto jednoznačně dominuje poměrně typická blackmetalová vichřice. Někomu se to může jevit hudebně trochu jednotvárné a monotónní, ale také suverénní a přesvědčivé.
Tradičně intenzivní dunění poklopů dále vylepšuje skvělý až fascinující Morbivodův skřehot, jejž je radost poslouchat kupříkladu i tehdy, kdy se v songu „Flexibilní stoka“ uchyluje k refrénově přesně padnoucímu výsměchu. Právě v tom momentu jako by se zrcadlil a ztělesňoval veškerý odzbrojující nadhled, jemně prostupující jasně danými žánrovými mantinely.
„Tematická specifičnost souboru představuje nejen jeho poznávací prvek, ale současně patří mezi zcela nepochybné přednosti.“
Textovou stránku jako obvykle navštěvují Mistr Jímač, Syn Poklopů i další postavy, ale ústřední roli zde hrají barvitě vykreslené zážitky z exkurzí do městských stok. Tímto způsobem vyniká zejména „Borský sběrač“, kde pánové realizují „mistrovskou to výpravu za pravdou špíny“, během které se Morbivod otevřeně přiznává, že nabyté dojmy jej „nutí řvát refrén z prvního dema“ a ten si vzápětí skutečně s gustem zařvat. „Synchronizace vod“ pro změnu rámuje zpráva o tom, kterak v důsledku průjmových onemocnění zaviněných vodou z vodovodu je „zhruba 130 obyvatel Bubenče a Dejvic přikováno na trůn oné místnosti“. Tematická specifičnost souboru představuje nejen jeho poznávací prvek, ale současně patří mezi zcela nepochybné přednosti.
Ovšem když už je tak pohodlné odněkud citovat, lze znovu exhumovat i svá vlastní slova a znovu si zopakovat stále platnou myšlenku, že v případě tohoto seskupení jeho „tradičně černěkovový základ představuje něco, z čeho sálá uhrančivá atmosféra, do níž se lze nořit se stejným potěšením, jako se pánové rádi vyskytují v jim tolik blízkém kanálním prostředí“.
Na obalu desky se z podzemního zákoutí coby přízrak zvolna vynořuje tajemná postava, které není třeba se bát. Lze vyčkat jejího příchodu a naslouchat slovům, jež znějí lépe nežli méně překvapující hudební podklad, ale pospolu se obě tyto složky dobře doplňují.
