Saade – Guide to Happy Living
Sbírka nahrávek Saade je edičně opět pestřejší. Ještě pod názvem Sade vyšla magnetofonová kazeta, po níž následoval kompakt, metalově laděný sedmipalec s japonskými Boris, společná kazeta s Night a nyní tedy první dvanáctipalec, šířený v černé či fialové barvě.
Spolupráce navázaná druhou kazetou se promítla i do současné situace. Po boku kytaristy a zpěváka Cvaldy se nově zjevuje bubeník Regál a nahrávání se ujal Amák, oba členové zmíněných Night, což se zcela pochopitelně projevilo také v aktuálním znění. Přestože lze stále mluvit o stoner rocku, vlivech grunge, punkové drásavosti, psychedelické zamlženosti nebo noiserockové neučesanosti, něco málo se změnilo.
Oproti minulosti ubylo hlučnosti i občasné rozvláčnosti, zato přibylo svižnosti a zpěvnosti, čímž byl ještě více prohlouben a zdůrazněn již dříve naznačený cit pro sice lehce zamlžené a kytarově přiostřené, přesto melodicky výrazné písně, které rozhodně nezaujmou tupé středoproudé publikum, nicméně v prostředí alternativního rocku by fungovat měly.
„Kapela nemá potřebu se držet nějakých předepsaných až omezujících škatulek a projevuje se přesně tak, jak ona sama chce.“
Do vizuálně pěkně ztvárněného obalu zabalená deska se opírá o melodicky velmi silné úvodní skladby „Several Faces“, „Shower Cap“ a „Into the Space“, jimž později sekundují hlavně „Come Along“ nebo „Dark Heart“. Vesměs obstojné popěvky, které zřetelně dokazují, že střet vokální hitovosti a zvukové zastřenosti může i v undergroundové sféře fungovat lépe než nedotažený experiment v podobě stěží slyšitelných cinkavých úderů v písni „Drift“. Zdařileji tak dopadá metalově drsnější „Sugar Sandwich“, podobně jako závěrečná ryčná instrumentálka „Torched“.
Záměrná zvuková nedokonalost je v určitém smyslu brzdou, v jiném naopak předností, nechť si každý vybere dle svého naturelu. Každopádně však lze zdůraznit, že v právě těchto určitých případech třeba horší zvuk nejen tolerovat, ale přímo respektovat, neboť i on představuje nedílnou součást hudebně ideového rámce, v němž se soubory tohoto druhu pohybují.
Naprostá přirozenost a uvěřitelnost přispívá k nezpochybnitelně pozitivní charakterizaci kapely, která nemá potřebu se držet nějakých předepsaných až omezujících škatulek a projevuje se zřejmě přesně tak, jak ona sama chce, a skrze výrazové prostředky, jež nestárnou. Ačkoli v tomto snažení zatím zcela neprokoukla, menší rezervy jsou nadále patrné a skutečná osobitost v nedohlednu, v prostředí české scény jde o těleso, které si dokáže získat pozornost i sympatie.
fotografie: Matěj Hošek
