Retroprotest – Nová deska se starym obsahem
„Kontrakultura bují – vyšla Nová deska se starym obsahem“, praví její příloha, šířená jako „orgán Sdružení pro potírání středního proudu“. Není proto divu, že „pracující i nepracující lid země, kde lid miluje klid, se táže po příčinách vzniku případu Retroprotest.“
Retroprotest vznikl někdy v roce 2005 a naprosto spontánně. „Následkem potřeby se tedy sešlo pár vousatejch punkáčů, jinak též členů či exčlenů hlukopart Ucházím, Gride“ a několika dalších méně známých těles „a nastal čas výlovu perel ze dna“. Zejména českých, ale někdy i slovenských, tedy československých. Převážně punkových či hardcorových, ale minimálně jednou s přesahem k nové vlně. Právě takto byl vzdán „hold muzice a kapelám, který nám navždy změnily život ještě před tím, než jsme opustili základní školu“. Reakce lidu byly zřejmé. „Ty vole, máte to někde nahraný? Ne? Tak to, ty vole, nahrajte! A ten hlas sílil. Tak jsme to, ty vole, nahráli.“
Pánové nakonec nejenže nahráli, ale dokonce, ty vole, vydali či přesněji řečeno nechali vydat úplně novou desku, na níž se nachází úplně starý obsah. Pokud z ní někdo rotuje v hrobě, snad Krýzl. Ne ten lyžař, ale bolševická krysa křížená s fízlem. Samosebou z Tribuny.
Desku jen kratičce rozjíždí sotva rozeznatelná „Vltava“. Ne ta od Landy, ale od Bedřicha Smetany, který k jejímu užití jistě udělil výslovný i písemný souhlas. Potom už se sype jedna perla za druhou. Kritická situace, Telex, Hrdinové nové fronty, F.P.B., Našrot, Michael's Uncle, Davová psychóza, Pražský výběr, Plexis, Šanov 1, P.S., Zóna A. Aby to bylo zajímavější, nejednou si zařvou i původní pachatelé původních verzí. Sice chybějí Kocáb, Štěpán, Hošek, naštěstí i Koňýk, jsou tu ale Kratos, Bouša, Wanek, Hraboš, Amrit Sen, Stanko, Šantrůček a Wonid.
„Jde o milou vzpomínku na časy, kdy i ten prodejně nejúspěšnější punk byl ještě punkem.“
Více či méně legendární písně, mezi nimiž nechybějí ani slavné hitovky „Do boje!“, „Zubatá“ nebo „Útok na špicu hitparády“, podobně jako „Zejtra je nám dvacet“, „Snad“ či „Voják ve vězení“, jsou zahrány obvykle o cosi rychleji a syrověji, nicméně dopadají různorodým způsobem.
Asi nejhůře ty, jejichž originál těží z muzikantské preciznosti. Veselá zpráva, že „žádný finty smrtí nehnou“, je sice skvělá, ale není pochyb o tom, že lépe ji nahráli nejen výběroví autoři z Prahy, ale i Dark Gamballe. Stejně tak pohádka o ztracené občance i průkazce nedosahuje starých kvalit Čtvrté cenové skupiny. Zbylé položky však většinou fungují dobře a zpravidla věrně nastiňují náladu klasických verzí, byť přínos hostujících autorů je oproti očekávání možná méně osvěžující. Přesto jde o milou vzpomínku na časy, kdy i ten prodejně nejúspěšnější punk byl ještě punkem.
„Fakt nás mrzí, ne, vyloženě nás sere, že na desce nejsou například Zeměžluč, Radegast, Svobodný slovo či V3S, potažmo Do řady!“, což je tedy skvělým příslibem toho, že se bude, ty vole, nahrávat dál, že i Šoty si příště něco zařve a že Krýzl nepřestane rotovat.
