Přípravka: Deafkids – Metaprogramação

Deafkids začínají tam, kde se kdysi zastavili Ministry, jejich zvuk jde ale mnohem dál. Je odzbrojující ve své údernosti, energický a neuchopitelný. Žádná takzvaně začínající kapela v mých uších v poslední době nevyrostla tak jako Deafkids (tedy nehledě na to, že první hudbu vydali už v roce 2012). Ďábelská muzika, která nepotřebuje ani jednoho rohatého, aby si zjednala pozornost. Konečně!

Jsou v hudbě Deafkids nějaké konkrétní brazilské stopy? Co formovalo váš jedinečný zvuk?
MARIANO: No jasně! Napojení na brazilskou hudbu, které jsme byli vystaveni od dětství, na nás určitě zanechalo stopy – vezmi si třeba náš vztah k perkusím a rytmice vůbec. Brazilský, respektive latinskoamerický původ a uvědomění si našich kořenů rozhodně proměnilo samotný vztah, který k hudbě chováme.
Snažíme se najít rovnováhu mezi minulostí a budoucností, vyjádřit, že to, co vnímáme jako minulost, není tak úplně odpojeno od toho, co nás teprve čeká. Soustředíme se na spojení primitivní rytmiky a sofistikovaných zvukových manipulací – obě tyhle věci jsou pro nás klíčové, protože obě dokážou navodit pocit transu a navíc mají společného více, než by se mohlo zdát.

Snažíte se přes všechnu hlasitost vaší hudby šířit i nějaké poselství?
MARIANO: Rozhodně. Naše poselství ale nestojí na pronášení velkých pravd a sofistikovaných textech. Spíše důvěřujeme výmluvnosti zvukového chaosu, věříme, že poselství je možné přenášet i na méně racionálních úrovních. Snažíme se vyjádřit, že k pochopení našich myslí je důležitá tělesná transcendence, a toho bychom nějakou doslovností nedocílili. Zvolili jsme cestu, na které jsou hudba a zvuk sdělením, nikoliv jen pozadím pro nějaké tvrzení. Zvuk samotný se stává sdělením.
Zkoumáme trans, který je vyvolán jak rytmem, tak zvukovými manipulacemi. A texty zase pojímáme spíše jako mantry, jejich poselství nemá být jasné na první přečtení, mělo by spíše rezonovat hluboko uvnitř. Pochopení nastává nejprve skrze tělo, až potom skrze mysl – a právě takto se daří je propojovat.
DOUGLAS: Snažíme se o „odprogramování“ a následné „reprogramování“ každého z nás, o extatické pocity, o navození transu, o lásku i vzájemnost. Chceme, aby se nám pravda vyjevovala skrze hudbu a vše, co s ní souvisí. Chceme se stavět za to, co je správné, chceme být otevření a milující. A taky se snažíme šířit poselství kreativity.

„...musíte tvořit hudbu, která je horečnatá, která se vydává do neznáma.“

Co pro vás definuje extrémnost v hudbě?
MARIANO: Extrémní je pro nás to, co překračuje i okraje. Nejde o to hrát hlasitěji nebo tvrději, jde o ponor do hloubky, o něco opravdu radikálního. Slovo „radikální“ má svůj původ v konceptu „základu“ a tak to i myslíme – uvědomovat si možné souvislosti a dovádět je do extrémů, bez ohledu na konvence. Extrémní psychedelie dubu, kosmische musik anebo rytmy Tita Puenteho jsou v tomto ohledu extrémnější než většina toho, co je tímto slovem často nálepkováno.

Proč bychom mezi tolika novými deskami měli věnovat pozornost právě Metaprogramação?
MARIANO: Co říct!? Cítíme, že náš vztah hudbě odráží světonázor, podle kterého jsou mysl a tělo jedním. A myslíme, že to ta deska zachycuje. Myslíme si, že abychom pochopili svou mysl, musíme nutně vnímat své vlastní tělo – a naopak. A protože žijeme ve světě, který je hodně orientován na mluvené slovo, bývá tenhle náhled opomíjen. O hudbě rádi uvažujeme jako o něčem, co je schopno uzdravovat, čistit – a abyste toho dosáhli, musíte tvořit hudbu, která je horečnatá, která se vydává do neznáma. A je na každém, zda tohle při poslechu naší hudby pocítí.
DOUGLAS: Lidi by si měli Metaprogramação pustit, protože zní svěže, jedinečně, upřímně a je to životem pulzující nahrávka! Myslím, že pokud máte rádi hudbu, která vám rozhýbe tělo a zaměstná mysl, podaří se vám na to album napojit.