Postcards from Arkham - Oceanize
vlastní náklad
29:50 (9 skladeb)
postrock | progresivní rock
www.postcardsfromarkham.wz.cz
Zatímco některé tuzemské více či méně bezvokální projekty, zejména tedy Modern Day Babylon či Between the Planets, se vyznačují metalovým ostřím, najdou se i tací, kteří cosi možná příbuzného prezentují mnohem odlehčenějším způsobem, ale taktéž dobře.
Havířovští Postcards from Arkham, jejichž protagonista stojí rovněž za metalově drsnějšími Awrizis, se od djentových spolků odlišují nejen podstatně nižší hladinou zvukové surovosti, ale také menším důrazem na instrumentální dovednost a okázalost, které je však dostatek také zde. Spíše lze použít termín postrock, jenže vedený v docela širokém výrazovém rejstříku od filmové hudby přes progresivní rock až po přece jen přítomný nádech metalové tvrdosti.
„Vcelku se daří navodit poslechově silnou atmosféru, jež místy umí pohltit.“
Nahrávka nejprve vyšla roku 2012 nějakou pofidérní virtuální cestou, aby se pak v roce následném dočkala řádného, byť pouze vypalovaného zhmotnění. Přestože ani zvukově či produkčně to zatím ještě není úplně to pravé, muzikantské kvality přece jen dostatečně vyvěrají na povrch, takže celek má šanci zaujmout či přímo potěšit. Síla jednotlivých motivů a nápadů sice není vyloženě průkazná, i přesto se ale vcelku daří navodit poslechově silnou atmosféru, jež místy umí pohltit. Včetně písně „Enjoy the Graveyard Silence“ na motiv slavného hitu Depeche Mode.
Soubor sám sebe označuje jako „kukátko do světa příběhů Howarda Phillipse Lovecrafta“, s čímž také zřejmě souvisejí veškeré písňové promluvy, nepatrně upozaděným hlasem citující úryvky z díla tohoto amerického literáta. Jinak veskrze instrumentální hudbě to dává další rozměr, podobně jako občasné šplouchání vln oceánu, které je v přímé úměře nejen k názvu alba, ale vůbec celkovému pocitu vyvěrajícímu z poslechu této zdařilé nahrávky.
