Poppy Seed Grinder – Bleeding Civilization

Pražští Poppy Seed Grinder byli v minulé dekádě částí domácí deathmetalové scény považováni za tuzemský téměř vrchol žánru, ovšem současně je mnozí možná až trestuhodně přehlíželi a věnovali se spíše průměrnějším a tuctovějším kapelám. Zaujal již albový debut Oppressed Reality, ale ještě více následující Humanophobia. Jenže pak nastalo dlouhé období plné hráčských proměn, včetně změny na postu vokalisty, a na nové album se čekalo osm let.

„Album se nepropadá do roviny monotónní nudy, ale naopak představuje pořádnou dávku ostrého, razantního, ale i dostatečně pestrého nářezu.“

Hned startovní Dominant Class Of Animals představuje možný vrchol, nicméně až po závěr nově nahrané titulní věci z debutu jde neustále o velmi intenzivní palbu, jíž se daří držet pozornost. Místy některé pasáže působí dojmem zvukové kolísavosti a zároveň si lze představit i mnohem brutálnější a masivnější zvuk, album jako celek má však značný spád i zcela rozumnou délku, díky níž se i přes jednoznačné žánrové cílení nepropadá do roviny monotónní nudy, ale naopak představuje pořádnou dávku ostrého, razantního, ale i dostatečně pestrého nářezu.

Nadále jde o death metal respektující kořeny žánru, současně je však posunující a modernizující do všech těch brutálnějších, techničtějších či grindovějších poloh. Převážně velmi svižná, jenže nikoli vyloženě přímočará, ale spíše složitěji vedená palba, zhruba něco na způsob Fleshless, jen v trochu nápaditější a zajímavější podobě, v jejímž rámci potěší také lehká příměs samplů, o něž se postaral Otus Hobst z Minority Sound. Přestože jistě nejde o vůbec nic nového, ale spíše tradiční a obvyklý příděl smrtící palby, řevu a stupňované intenzity, a navíc toto album nepřekonává ta minulá, v rámci domácích žánrových mantinelů patří k tomu nejlepšímu.