Perfecitizen – Corten
Každý hudební subžánr má své famózní i podřadné interprety, což jistě platí nejen ve světovém, ale kupodivu také v ryze tuzemském měřítku. Výjimkou není ani death metal, jenž je sice historicky už částečně za zenitem, ale občas ještě dokáže přijít s čímsi natolik zajímavým, že to jednoznačně míří do té nejužší a možná nejen domácí špičky. To je i tento případ.
Pražští Perfecitizen navazují na někdejší formaci Alienation Mental, jež byla zvláště ve svém vrcholném období kolem alba „Ball Spouter“ považována za téměř to nejlepší z české brutální produkce, což o aktuálních pokračovatelích platí v podobné míře. Pokud dva roky starý debut „Through“ budil nadšení, jeho následovník zasluhuje tytéž projevy náklonnosti.
„Tohle opravdu není nějaký obstarožní deathmetálek z dob Marie Terezie.“
Technický death metal ve spolupráci s grindcorovou pumelicí sice tentokrát působí žánrově o něco sevřenějším dojmem, ale i tak odtud místy vystřelují výrazově odlišné, ale o to zajímavější pasáže, jež celý tento zběsile rychlý masakr posouvají do té nejvyšší podzemní ligy. Apokalyptickou smršť zdobí tak neustálé střídání nejrůznějších motivů, až jde z těch všech krkolomností hlava kolem, ovšem pokud některý posluchač náhodou zatouží po nenápadně rýsovaných melodických motivech, při pečlivém a soustředěném vnímání je tam uslyší rovněž.
Nahrávka sice postrádá zvukovou masivnost jiných alb, je spíše nakřáplejšího znění a trochu se v ní ztrácí kytara, současně však velmi dobře vyniká intenzivní Oldův řev i neméně razantní bubenický kulomet Jardy Haže, ve svém oboru patřícího k naší elitě.
Odlehčující a přitom napětím pulsující intermezza pak zdůrazňují neodbytné poznání toho, že tohle opravdu není nějaký obstarožní deathmetálek z dob Marie Terezie, nýbrž spíše jeho modernizovaná a poměrně progresivní varianta, kterou pánové naplňují způsobem vykazujícím drobné rezervy, ale v podzemním měřítku kandidujícím na ty nejvyšší mety.
