Obscene Society 2011

Dalo se předpokládat, že emoce budou sršet do všech stran, jak je v této hudební oblasti obvyklé, nicméně již při pohledu na znuděný projev Midnatt Död, respektive jejich zpěvačky, jsem z této představy rychle vystřízlivěl. Kromě chrchlení se na nic nezmohla (všechno uváděl kytarista) a po celou dobu se pouze kymácela uprostřed pódia. Podobně zkostnatělým dojmem působili i Festa Desperato, jako by je hrát ani nebavilo. Přestože zazněla jen hrstka zajímavějších kytarových nápadů, jinak přímočaře jednoduchý crust přiměl scházející se publikum k prvnímu pogování.

Energie se začala z pódia řinout s příchodem pražského deathmetalového kvarteta Brutally Deceased. Ve spolupráci s šikovným zvukařem sálem duněl hlas Žlababy, který svému nicku rozhodně dělal čest. Atraktivně propracované kytarové riffy s chraplavě modifikovanými kytarami zadělaly na první velký a postupně se rozšiřující kotel. Brutally Deceased jasně prezentovali svou inspiraci v Dismember 90. let a musím říct, že se jednalo o jeden z nejlepších zážitků.

Dalším zajímavým zážitkem byli kosmopolitní Lycathrophy. Dámský úsečný ječák a sekaná kytara vměstnaná do několikavteřinových tracků způsobily další závar pod pódiem, ale co jsem zaslechl mezi diváky, umí tahle parta hrát ještě lépe. Oproti tomu Evidence Smrti, Needful Things, Now You're Fucked a Onanizer kromě monotónního a ne příliš objevného kraválu žádný hudební zázrak nepředvedli.

Nejlepším a pořádným zážitkem byl příchod Komatoz. Již před začátkem se poměrně hodně vedly chodbové řeči o aktuální desce „Two Hands“ a o jejím vlastním živočišném crossoveru. Bez jakýchkoli servítků začali do publika sypat jednu vypalovačku za druhou a absolutně energický přístup celé party ihned všichni v doslechu přijali za svůj. Vzniklý kotel, kde byla neustále nějaká noha na hlavě, brzy připomínal víc biologický bordel zmítající se v maximální hudební euforii. Z pódia skákal jeden za druhým a nakonec se na vrchu hemžící se masy ocitl i zpěvák Alexej. Skvostný zvuk podtrhl jak kanonádu bubnů, tak i variabilní a artikulované kytary. Křepčil prakticky každý, kdo se akce účastnil.

Oproti tomu od legendárních Doom jsem čekal víc, než předvedli. Slibný vyhrávaný úvod přetekl do fádního lamentování mírně upraveného kopíráku, takže ve finále jen soustavné chrlení prakticky totožné melodie ve stejném tempu. Co jiného vlastně čekat? Rozhodně jiný, pozitivní názor sdílela většina přítomných, která pokračovala v hemžení nastartovaném Komatoz a v závěru si blažeností porochňávala. Sešlost hudebníků vyjadřujících se grindem, hardcorem, crustem, deathmetalem či svébytně prezentovaným „violence-blues“ byla podpořena naditým zázemím nabízejícím tradiční merchandise, ale také vegetariánskou stravou. K tomu všemu nádherné počasí. Celkově se to dozajista vydařilo.