Night Vision – Sleeping Bus
Na hudbu skládanou coby kulisu klademe ty nejmenší nároky. „Muzak“ je synonymem nevynalézavosti, podbízivosti a pokud jde o tvůrčí aktivitu, pak i nadávkou. Stejně tak když se třeba o nějakém albu řekne, že se nejlépe poslouchá jako zvukové pozadí, jen sotva to lze brát jako lichotku.
Přestože je „Sleeping Bus“ vymezen coby hudba určená k poslechu „primárně při nočním cestování“, o užitkovosti nemůže být řeč. Ale co jiného taky čekat od Necrococka, kreativního požitkáře, který nás (ale i sebe) vedle Master's Hammer oblažuje hudbou pod svým „vlastním“ jménem či hlavičkami Kaviar Kavalier a právě Night Vision. Poslední jmenovaný projekt, o jehož druhém albu právě čtete, odráží jeho zálibu v cestování, ponejvíc do Asie. A už v tomhle Necrococka poznáme – jeho hudba vyvěrá vždy z přirozených pocitů a nutkání, vždy odráží jeho jedinečné vidění světa, který se vyjevuje jako nesmírně pestré a opojné místo k bytí.
Přestože by se daly zhudebňovat i zážitky z cest (jak se to dělo třeba na albu „Bukkake Express“), Night Vision se věnuje hlavně cestování jako procesu. Vítejte na letištích, v ulicích, na palubě letadel i autobusů, užívejte si stavy blažené únavy i okouzleného rozkoukávání. „Sleeping Bus“ rozhodně není hudba do přírody – naopak. Přes svůj klid album tepe vzrušením z civilizace, jako když se zastavíte, rozhlídnete po neonech okolo sebe a nad sebou a víte, že celá noc je ještě před vámi.
„I když jsem ho poslouchal při přeletu nad noční Rusí, nedalo mi album usnout.“
Ač je „Sleeping Bus“ cílen k poklidnému poslechu, není možné ho vstřebávat jen mimoděčně. Hudba zde zaznamenaná je příliš pestrá, než aby se u ní dalo usnout, než aby se dala vnímat jen někde vzadu v mozku, zatímco jeho přední část už usnula. Decentně tepající a příjemně plynoucí elektronika (občas vyloženě „hitová“ – třeba v pulzujícím „DJ's Telephone“) ovšem navozuje bezvýhradně příjemné pocity, o tom žádná. I když jsem ho poslouchal při přeletu nad noční Rusí, nedalo mi album usnout – nejenže je na to příliš zajímavé, ale v jádru je vlastně životabudičem. Protože i s tisíci kilometrů za zády či před sebou lze být vnímavý k okolnímu dění.
„Sleeping Bus“ boří iluzi, že hudba skládaná za nějakým účelem nemůže být kreativní. A stejně tak staví na hlavu domněnku, že je svět viděný růžovými brýlemi jednotvárný. Tvorba Night Vision se sice odehrává v jakémsi permanentním okouzlení, o monotónnosti ovšem nemůže být ani řeč.
