Miracle – Fluid Window

Nelze samozřejmě nevyzdvihnout jména obou mužů, kteří Miracle tvoří. Daniel O'Sullivan je londýnský hudební kutil, který ovlivnil zvuk Ulver, Mothlite, Guapo či Æthenor, zatímco Newyorčan Steve Moore prorazil zejména se Zombi. Miracle ovšem není pouhým součtem dvou kreativních sil. Ano, na „Fluid Window“ se zřetelně snoubí O'Sullivanova záliba v inteligentním popu i pokoušení elektronických nástrojů a Moorovy retro choutky, tak úspěšně kříšené nejen v Zombi, ale třeba i kapele Titan. Ano, z „Fluid Window“ je rozhodně čitelný tvůrčí rukopis obou. Ještě zřejmější ale je, jak moc jim společná souhra sedla.

K Miracle jsem přilnul, když jsem si je náhodně pustil cestou z projekce filmu „Drive“ a měl pocit, že plynule navazuji na jeho sledování a hlavně na poslech jeho soundtracku. Vztah byl vytvořen a neoslabily ho ani desítky poslechů. Kreativní skladatelství zde jednoznačně poráží samoúčelné retro, kterého je kolem dostatek. Všech pět skladeb EP (kterého se záhy ujali i „remixéři“ včetně takových tvůrců jako Fennesz) má velice silné základy, kolem nichž byla vybudována elegantní konstrukce, díky čemuž skladby neustále tepou (a tedy „baví“), avšak jejich nálada tak jednoznačná není.

„V pulzujících písních je leccos zneklidňujícího a tato pokroucenost může připomenout třeba Puscifer anebo i kupu kapel, o kterých na tenhle web píše Tomáš Bláha.“

„Fluid Window“ je jako soundtrack nočních ulic, v nichž se za zdmi domů děje mnoho zajímavého, ale je obtížné odhadnout, co to je, a zda to je dobré nebo zlé. V pulzujících písních je leccos zneklidňujícího a tato pokroucenost může připomenout třeba Puscifer anebo i kupu kapel, o kterých na tenhle web píše Tomáš Bláha. Ani nejpreciznější architekt totiž nezařídí, abyste za zdmi jím navrženého domu neprováděli nepřístojnosti. A Miracle s podobnou ambivalencí umně pracují.

Sekundární efekt Miracle a podobných interpretů pak spočívá v tom, jak dokáží poukazovat na to, že ne všechny postupy osmdesátkového popu byly zralé na deset ran býkovcem. Miracle přijali za svou syntetickou elektroniku a dokázali, že může být prostředkem k hudbě chytlavé, hrající všemi barvami, ale zároveň nepomíjivé. Bylo by však bláhové popírat, že trvalost tomuto materiálu zajišťuje právě kreativní práce s dříve použitými postupy, nikoliv tyto postupy samotné. Díky tomu všemu je „Fluid Window“ popový cukrkandl uhnětený chytrými muzikanty, kteří mohou mít i postranní úmysly, mezi které patří třeba zapojování i lehce matoucích, futuristicky znějících motivů.

Je jako jahodový shake, do kterého někdo nasypal pepř, což, dovoluji si upozornit, není úplně marná kombinace chutí.