Makabert Fynd | Fear of Extinction | March of the Hordes | Festa Desperato
kooperace labelů
Přestože se ortodoxní hardcore-punková scéna v posledních letech po hudební stránce čím dál jasněji a zřetelněji zbarvuje do metalových odstínů, čímž současně naznačuje, že ani podzemnímu světu se nevyhýbají určité módní proudy, stále naštěstí existují kapely, které se drží hardcorových kořenů. Přičemž pokud pro běsnění tohoto typu existuje nějaký vhodný formát, pak je jím vinylový sedmipalec.
Makabert Fynd | Fear of Extinction
7“EP | 2013 | 2+2 skladby | crust
Švédští Makabert Fynd to ze sebe vysypou tak rychle, že než se jim posluchač stačí dostat pod kůži, ocitne se hrot na konci desky a vrací se zpět. Dva kratší songy se snaží útočit veškerou silou drásavě hlučících kytar i ostrého křiku, jejichž očekávaným výsledkem je špinavě znějící palba s drobnějším vazbením, pro zpestření vylepšená i zdařile jiskřícím kytarovým sólíčkem. Sice nic překvapujícího, natožpak uchvacujícího, ale žánrově jistě uspokojivá záležitost.
Pražští Fear of Extinction se nesou v hudebně podobném znění, jen postupují o cosi přemýšlivějším způsobem. Alespoň to naznačuje volnější rozjezd, jenž se však po čase zvrhává do předpokládaného svižnějšího tempa. Hrubý rachot naplňuje rysy syrového crustového útoku, podpořeného tak trochu výše posazeným vokálem Mirka Vokála, ale přestože se po pár minutách dostavuje neodbytný pocit monotónnosti, důležitější jsou uvnitř obalu přítomné značky toho, proti čemu všemu nutno bojovat. Kdyby ale texty byly v češtině, mohlo by to znít ještě lépe.
March of the Hordes | Fear of Extinction
7“EP | 2014 | 1+2 skladby | metalcrust – crust
Slavoničtí March of the Hordes se od ostatních souborů, o nichž je zde řeč, odlišují právě tou výše zmíněnou metalovostí, jenže co je hlavní, oproti dřívějším splitům s Disbeatless, Escape the Flesh a Tomorrow's Hell naznačují zjevné zlepšení. Celou jejich stranu vyplňuje jediná skladba, která však dokáže udržet pozornost. Hardcorepunková útočnost a přímočarost se zde prolíná s deathmetalovou ponurostí i vlivy dalších extrémních odnoží a s podporou kvalitního zvuku vzpíná k pocitu kytarové a hlasové přesvědčivosti, což v součtu funguje velmi dobře.
Pražští Fear of Extinction se oproti splitu s Makabert Fynd rozjíždějí tentokrát prudce a s vysokým nasazením, což jim ovšem rozhodně prospívá. Pocit částečného stereotypu tím sice neodbourávají, údernost a odhodlanost ale nahrazuje ledacos. Ostře crustová palba s Vokálovým vokálem prozatím nepatří k vrcholům tuzemské scény, svou tvůrčí, koncertní a vydavatelskou činorodostí však o sobě dává vědět natolik, že ji v daném žánru nelze přehlédnout.
Festa Desperato – Alergie
7“EP | 2013 | 8 skladeb | hardcore/punk
Brněnská Festa Desperato existovala v letech 2002 až 2012. Na počátku své existence odstartovala dlouhou řadu kapel s vokálem Mirka Kokavce a jeho oblíbenou koncovkou -o, žel po prvním demu se pánové nepohodli, obě strany se rozešly a výroky na toto téma tehdy zaneřádily některé fanziny. Další roky kapela fungovala všelijak, občas něco nahrála, často se zpožděním i vydala, většinou se však jen postupně rozpadala, až nakonec vydechla naposled.
„Festa Desperato je minulost. Založ vlastní kapelu!“, vyzývá obal zadní strany posmrtně vydaného posledního singlu. Nahrávání třetího malého a celkově čtvrtého vinylu se žel již nezúčastnili zpěvák a bubeník, jenže zatímco ten druhý byl nahrazen někým jiným, o party toho prvního se rovnoměrně podělili všichni ostatní, čili čtyři různí vokalisté, mezi nimiž převažují výrazné osobnosti podzemní fanzinářské scény, jmenovitě Miruus, Paaya a Marek Bakteria.
„Cikáni do plynu!“, skanduje se v úvodní zvukové koláži z různých demonstrací či reportáží, čím je zcela a naprosto jednoznačně naznačen výrazný odpor kapely vůči sebemenším náznakům rasismu. „Nechci se hlásit k rasismu, ale...“ ... ale nejen z podobných vět, ale i častého poukazování na ně se sice stalo obehrané klišé, což ovšem nic nemění na tom, že v českém prostředí často latentního, leč mnohdy i navenek projevovaného rasismu je třeba se opakovat, což v přímé spolupráci s Paayovým sloupkem v předposlední Hluboké orbě funguje spolehlivě. Texty na desce patří k nejlepším v rámci podzemní scény, prostě proto, že z nich sálají vcelku ostře podané názory na všechno možné, včetně poukazu na policejně znemožněnou brněnskou blokádu pochodu Dělnické strany. Přesto lze doufat, že prezentovaná „alergie na předsudky a kolektivní vinu, alergie na zjednodušený vnímání světa“ se netýká jen punkově oblíbených, ale také zcela odlišných témat.
Hudebně nic nového pod sluncem, tedy hardcore, punk, crust a podobně, respektive vše dohromady. Převážně svižné a zběsilé palby nejsou ničím zázračným a ani střídající se křiklouni za mikrofonem nepůsobí vždy přesvědčivým dojmem. Pokud je ale posluchač naladěn na vlnu syrově neučesaného rachotu a nevyděsí jej ani „v regálech předražená parodie strav“, může být s výkonem v posledním tažení hrající kapely spokojen a radostně tančit na jejím hrobě.
