Liveevil – Blacktracks
Čtvrté album ostravských Liveevil zní jako smutná ukázka toho, jak lze promrhávat kdysi výrazný talent a místo někdejšího překvapování dělat čím dál nudnější a vyčpělejší muziku. Pokud byl deset let starý oficiální debut svěží tvrděrockovou modernou plnou silných hitů v čele s nepřekonatelným flákem Sky & Nails, všechny navazující počiny byly čím dál horší a postupně dospěly do podoby nezáživné směsi tvrdšího rocku, krotkého metalu a obstarožní elektroniky.
Snaha o muzikantskou, producentskou a zvukovou perfekci jest předností, která sama o sobě stačit nemůže. Že se album nahrávalo také ve Finsku, zde mixovalo a masterovalo, pokaždé v jiném studiu, a že jej produkoval Kärtsy Hatakka z Waltari, to všechno je sice hezké, jenže kde chybí nápady, tam nepomůžou ani zahraniční studia, ani slovutné jméno producenta.
„Smutná ukázka toho, jak lze promrhávat kdysi výrazný talent a místo někdejšího překvapování dělat čím dál nudnější a vyčpělejší muziku.“
Alespoň trochu uspokojení budí polovičaté hitovky Ended Run, Amper či Encounter, jejichž jakžtakž pronikavá melodika je zachraňuje do té míry, že si během nich možno nerušeně podupávat nohou, k čemuž Tomorrow's Call přidává i příměs potřebného a zde rozhodně vítaného odlehčení. Naproti tomu tuctovější Devilation, ostřejší Vibes nebo Hypercharger jsou už jen výplní času, neboť míří jedním uchem tam, druhým ven a zpátky se jim nechce. Ani finální atmosférická balada We Stand Alone není žádným zázrakem, jenže po předchozí náloži často bezkrevných riffovaček přece jen živou vodou. Místy si zazpívá také Andrea Baslová z někdejší Memorie nebo již zmíněný producent, přesto ani tehdy se žádná očekávaná spása nekoná.
Přesto není třeba truchlit. Tohle hodně průměrné album je i přes svou šedivost pořád ještě relativně životaschopnou náloží přiměřeně melodické a relativně tvrdé muziky, výrazně převyšující značnou část české scény. Ústřední autor a vůdčí osobnost kapely Petr Staněk, jenž se zde podepisuje rádoby světácky coby Peter Colossen Stanek, však již v minulosti několikrát dokázal, zejména ve starší éře Silent Stream of Godless Elegy, že býval schopen i lepších věcí.
