Labuť a lyra, Čurákův mlejn, návrat krále a bordel v Rekomandu
Česká tvrdší hudba se v uplynulém roce spoléhala zejména na stará dobrá osvědčená jména, zvláště pokud dokázala bořit tradiční stereotypy.
Letící labuť mířící údajně k lyře nasvědčuje tomu, že kdyby nebylo Heiden, museli bychom si je vymyslet. Insania zapálila dům a porazila strom, jen zabít syna se neodvážila, proto alespoň zplodila hovado. První hoře jako vždy oscilovalo v neurčitém prostoru mezi Imaginariem a Absurdistánem. Rovněž Dark Gamballe, Dying Passion, Isacaarum, Malignant Tumour nebo Six Degrees of Separation opakovaně potvrdili vše mnohokrát již potvrzované. Nemluvě potom o Kaviar Kavalier, protože Tomáš Kohout, ten si nás získal.
Kdo zatoužil po spíše čerstvějších jménech, mohl si nechat řádně propláchnout hlavu prostřednictvím Antigod, Keep on Rotting a hlavně Perfecitizen, objevy však bylo radno hledat také v jiných sférách. Pro uznání předností Drom, Or či Saade třeba zvednout všech třikrát dvanáct palců, jenže chválit lze také oba pohrobky Anyway, tedy Dead Letters a Slaves of Stadium Rock, jakož i ony případy, kdy do Tomorrow's Hell zavítalo Tummo, popřípadě Innoxia Corpora zvedla Telefon. Zcela odlišně upoutaly pozornost Between the Planets. Zajímavá můžou být i nová alba Cult of Fire, Modern Day Babylon, desetipalcová Esazlesa či dvanáctipalcoví Madebythefire, leč autor těchto řádků to nemůže potvrdit, neboť z toho všeho prozatím neslyšel ██████. Tedy nic.
„Na Apollo nominovaní Houpací koně se zdatně vymezily vůči zlodějům z Ochranného svazu trvalých autorských zisků.“
Vracející se Lucie vydala úhlednou krabici nahrávek, nechala si vystavět muzikálový pomník a opět po letech zahrála. Po ještě delší době vystoupili Dirty Pictures a Kritická situace, zatímco Krabathor toto ještě čeká. Vypsaná fiXa či Wohnout hráli bez napětí a ti druzí také po náměstích přátelům tříděného odpadu. Cyklicky recyklovali rovněž Tata Bojs, do nichž by nikdo neřekl, že jejím „hitům a citům“ je již pětadvacet let. Přizdisráči Sunshine bilancovali formou předkoncertně promítaného dokumentu, kde své staré kořeny odhalili méně, než by bylo žádoucí. Stádo fanoušků kapely Kabát bylo nuceno přežít skutečnost, že Slavíka vyhrál Kryštof. Částečně Arakain, ale hlavně Citron předváděl v plné nahotě, že těží především ze své veleslavné minulosti. Pipes And Pints obdrželi punkového Anděla, zatímco ten metalový náleží Master's Hammer, kteří pak později konečně důstojně zvěčnili své veškeré prastaré demosnímky. Na kontech Cales a Pathologist přibyly oko věru těšící obrázkové gramodesky, ostatně, nejrůznějších vinylových reedic vyšlo skutečně požehnaně.
Urodilo se také několik povedených videoklipů. Esazlesa skrze „Průměrný děti historie“ poukázala na obří lidskou lhostejnost. Negative Face, Lubomír Lipský a jeho pravnoučata nabídli „Poznání“ věkové propasti zhruba pětaosmdesáti let. Dark Gamballe „V baru na temné straně Měsíce“ odhalili, kterak specificky si nedospělá slečna může vyložit určité věci. Hentai Corporation a Malignant Tumour byli pro jistotu usměrněni tak, aby nerušili klidný spánek cenzorů.
Pokud bylo někde vskutku nádherně, šlo jistě o MetalGate Czech Death Fest na břehu rybníka poblíž Červeného Kostelce. Play Fast Or Dont v hangáru na letišti u Hradce Králové působil natolik extrémně hlučně, že kdo si někam poodešel listovat publikací Smrčákových fotografií, mohl být rovněž potěšen. Ačkoli Kvílivý Hroch to odmítl, Antonín Kocábek zamknul Visací zámek na třicet západů. Pokud ovšem někdo besedoval o tom, co je či není „známka punku“, byli to spíše Silver Rocket, pořádající „koncerty pro pár kámošů z Čurákova mlejna“, a proti nim „naduliční“ Martina, kterou podporuje Budvar. Není tedy divu, že čtyři tisícovky čtenářů si za necelý týden rozebraly multisubkulturní bichli Kmeny 0, jejíž vydavatel však prokázal i jistou komunikační neschopnost.
Karel Gott postrašil na Rock for People, v čemž ovšem nezůstal osamocen. Nový televizní kanál Rebel ze všeho nejvíc připomíná obludárium zahraničních ondulovaných rockerů, v jejichž tvorbě se dávno zastavil čas. Doma žel nebylo lépe. Zatímco Olympic a kupodivu také Titanic svůj úděl jakžtakž zvládli, jinde se návrat krále nekonal. Kreyson ztropil mnoho povyku pro nic, bezzubý Škwor mlátil prázdnou slámu a nechtěně tragikomický Aleš Brichta se zmohl na pouhé „Pane Kalousku, nemám na housku.“ Přesto se podpory dočkal Karel Schwarzenberg, v prezidentské kampani vypodobněný s nepatřičným čírem, což u opravdových punkerů vyvolalo záchvaty smíchu. Odlišně reagoval Vladimír Mišík, který odmítl převzít státní vyznamenání od vepřové hlavy z Hradu.
Veselo bylo také jinde. Na Facebooku se objevila Přiznání metalistů, kde se věrní stoupenci kovového náboženství vzájemně ubezpečují o domnělé jedinečnosti svého žánru. Takzvaný Leo Beránek, ještě než šel sedět, popřel své příjmení a zničil anticenu, kterou mu přidělily Hudební masakry. Právě na ně si stěžovali nejen diváci televize Šlágr, ale i traktorem doprovázená Kapesní kapela Kapka, od jejichž protagonisty byl Konáš informován o tom, že nemá akreditaci hudebního kritika. Na Anděla navržení hardcoristi Drom a See You in Hell se nenechali chytit do sítí Bontonlandu, což pomýlený šéfredaktor nejmenovatelného webu označil jako „levičácko-DIY-veganské kecy o odporném hudebním byznysu.“ Později ovšem vyjádřil osobní hrdost, že je „punkerem a rebelem nepatřícím mezi ideovou majoritu,“ čemuž věří pouze on sám. Stalo se tak poté, kdy jakýsi Řezník získal pocit, že mu bylo upřeno sto tisíc, vypelichaný Český Slavík se z toho neuměl vykroutit, a kdekdo měl dojem, že v zájmu pokroku lidstva a míru na Zemi je životně důležité se k tomu vyjádřit. Na Apollo nominovaní Houpací koně se zdatně vymezily vůči zlodějům z Ochranného svazu trvalých autorských zisků. Pobuřující Vanessa se v televizi chovala sprostě a šňupala kokain z Bible. Autor těchto řádků vůbec poprvé v životě navštívil pražskou prodejnu Rekomando, kde nabyl pocitu, že větší bordel snad v životě neviděl, a že provozovatel dělá patrně vše pro to, aby si u něj pokud možno nikdo nic nekoupil.
Osm měsíců po uvedení do Síně slávy šel stoupat jak dým Pavel Bobek. Kromě něj dozpíval citronový Stanislav Hranický, dohrál psí voják Filip Topol, dobubnoval Milan „Ferda“ Peroutka a poslední texty odevzdal Zdeněk Rytíř. Dopsali Vladimír Vlasák, Lubomír Dorůžka, ale i Tom Komárek, jemuž se stal osudným skok do bazénu. Petr „Bakča“ Bakalerov může říci, že už z něj alkohol nedělá E!E, zatímco „fotr doom metalu“ René „Fusaty“ Krystyn potvrdil, že zánik všeho je neodvratný.
