John Colpitts (Man Forever): hudba, která ovlivnila album Play What They Want
Nisennenmondai jsou nejvíc heavy minimal rocková kapela na světě. Holky z Japonska, co absolutně neberou zajatce!
Can – Vitamin C
Samozřejmě že Can! Jaki! Nejgeniálnější synkopický beat – a s pořádným výrazem! Geniální.
The Smiths – This Charming Man
The Smith jsem objevil na střední škole. Morrisseyho světobolný smysl pro humor mě vždycky bavil. Ve skladbě Debt and Greed jsem se o to taky pokoušel.
Brian Eno – Sky Saw
Podstatnou část svých bubenických triků jsem okoukal od Phila Collinse a jeho hry na tomhle albu. A zpátky ke skladbě Debt and Greed – Phil Manley (Trans Am) mi na ní zahrál několik věcí ve Flippertronics stylu.
Yo La Tengo! Když jsem se pokoušel dokončit skladbu You Were Never Here, vůbec se mi nedařilo pohnout s vokály. Nazpíval jsem několik verzí a všechny zněly naprd. Ale věděl jsem přesně, co chci: aby ty vokály zněli jako od Yo La Tengo. Tak jsem je poprosil a oni mi je nahráli. Vyřešeno.
Crosby, Stills and Nash – Déjà Vu
CSN – můžete to klidně nesnášet, ale já tohle miluju. Nick Hallett mi navíc na Debt and Greed nazpíval několik harmonií á la CSN!
Joni Mitchell – Free Man in Paris
Zcela upřímně miluju lehkost a vzdušnost tohodle tracku. Joni Mitchell je podle mě absolutně nedoceněný génius. Tahle skladba není v tomhle playlistu proto, že bych se jí nechal inspirovat na novou desku, ale protože je naprosto parádní a já ji v období práce na Play What They Want poslouchal hodně často.
The Velvet Underground – The Gift
Bez komentáře. Je to super, ne?
Goblin – Suspiria
Zbožňuju, jak takhle skladba postavená. Je hodně strašidelná a esteticky moc neladí s tím, jak se snažíme psychedelickou muziku dělat v USA. Je tu strašně divná kolize elektrických a akustických nástrojů. Podobně jsem se to snažil dělat i na Play What They Want.
