Jedna pro dva: The Mount Fuji Doomjazz Corporation – Egor

Viktor Palák si bouřkové mraky užívá více nad městem, než nad krajinou. Symfonii temného města „Egor“ dává 8/10.
Zachycovatelé nočních noirových nálad TMFDC na svých albech vykreslují smutné vize velkoměst budoucnosti, což napovídá, že se budeme bavit o odlescích neonů, nikoliv svitu měsíce. Jejich sugestivní ševelení jazzovými prvky napumpovaného ambientu se stopami dronu dokáže před očima vytvářet velice konkrétní obrazy míst, která sice neexistují, ale po nichž se lze přesto procházet.
Zachycené harmonie zde rozrušují a varují, abychom se měli na pozoru, a že se „Egor“ o nic neprosí, dokazuje též zvyšující se abstraktnost každé ze čtyř skladeb se stopáží okolo sedmnácti minut. Z prachu se zde zvedá i Morriconeho hudba k filmu „U Turn“, jehož pokroucená nálada a vášnivost svět, ve kterém se odehrává „Egor“, docela vystihuje.
Navzdory dílčí náročnosti však kapela funguje v tak dokonalé symbióze, že jednak úspěšně vtahuje do svých vizí, a jednak se zbavuje klišé tvůrců „imaginárních soundtracků“, které jim bývá předhazováno. Náladotvorná hudba vytváří příhodné metafory bloudění, k němuž je uzpůsobena, tedy pokud se nepohybujete po rušném místě, ale ulicích města, jehož puls vnímáte spíše periferně, a když už někoho potkáte, rozhodně se s ním nedáte do řeči.
Toto nejsou příběhy z města – ty nechejme písničkověji orientovaným hudebníkům. Toto je zachycení nálad města, v němž nebezpečí spí, ale nelze ztrácet ostražitost.

THE MOUNT FUJI DOOMJAZZ CORPORATION
Hudba pro soustředěný poslech a ty, kteří si rádi navozují pocity příjemného nebezpečí. Podobně jako Bohren & Der Club of Gore nebo The Dale Cooper Quartet, také The Mount Fuji Doomjazz Corporation si ve své hudbě dávají na čas. Vždyť už přečíst jejich jméno chvíli trvá.
Ansámbl, kterému jde o komunikaci, ne exhibici nástrojů, vtahuje do svých světů pomocí jazzu, ambientu, atmosférických ploch i pulzující rytmiky. Zatímco o některých kapelách se říká, že na svých deskách budují imaginární světy, TMFDJ jsou dál – jejich světy už jsou ve skladbách hotové a kapela nás jimi provází. A při všem tom ševelení, zvucích a zahlédnutých chimérách se těžko odvrací oči.
Kapela funguje i ve své druhé inkarnaci The Kilimanjaro Darkjazz Ensemble. A ani ta nehraje nic pro uspěchance.
Poslouchejte na webu labelu Denovali.

Temný projekt Honzu Nováka do svých temných zákoutí napoprvé nepustil. Přesto dává „Egorovi“ 6/10.
Myslím, že kolega Palák si do dvojice pro tuto nahrávku nemohl z celé redakce vybrat člověka, který by byl od této hudby vzdálen více, než jsem v současné době já. Jakkoliv jsem tvorbu s podobnými kořeny v minulosti sledoval a svým způsobem i vyhledával, podobný druh emocí v ní obsažený mi v současné době činí velký problém takové nahrávky vstřebávat.
„Egor“ je totiž natolik silnou a osobitou nahrávkou, že pokud jdete do poslechu stejně neposkvrněni jako já, existují jenom dva způsoby, jak na vás může zapůsobit. Buď vás bude svými temnými emocemi dráždit, přitahovat a vy budete chtít pohlédnout do jejích temných zákoutí, anebo vás bude iritovat, stejně jako tomu bylo v mém případě. I když jsem se snažil nahlédnout na nahrávku z jakéhokoliv úhlu, poslouchat v různém rozpoložení a v odlišných situacích, na sedmdesátiminutové ploše jsem našel jen několik momentů, které jsem s radostí vstřebal a nabral optimismu pro další poslech.
The Mount Fuji Doomjazz Corporation představují velmi svébytného bratra jinak mnohem přístupnějšího projektu The Killimanjaro Darkjazz Ensemble. Ačkoliv jsem zprvu myslel, že právě jejich poslední deska mi bude v přístupu k „Egor“ vodítkem, nebylo tomu tak. Killimanjaro mi byli svou výraznější jazzovou podstatou mnohem bližší a díky ní nabízeli mnoho podnětů k dalším poslechům. Mount Fuji se spíše než v jazzových polohách brodí v těžce neprostupných doomových a ambientních náladách.
Přesto si myslím, že se nejedná o nahrávku, která by byla špatná. Právě naopak. Přestože jen stěží lze vstřebat celých sedmdesát minut najednou, má deska své zcela jasně rozpoznatelné vrcholy. Má svůj příběh a smysl. Pro její vytvoření je třeba mnohem většího důmyslu, citu a smyslu pro celkovou kompozici, než je tomu u hudebně přímočařejších a barvitějších nahrávek.