Jedna pro dva: Rouilleux - Scatter Your Soul

Viktor Palák považoval debut Rouilleux „Zugzwang“ za nejpozoruhodnější domácí kytarovou desku daného roku, o jeho nástupci pak uvažuje v podobných intencích.
Ač staví zejména na kytarách a neškoleném zpěvu, tempo, vývoj i nálady ve skladbách Rouilleux jsou jiné, než nám prozrazují rockové učebnice. A to kapela od svého debutu, který ornamentálností rocku tušeně pohrdal, ještě povážlivě „zpísničkovatěla“. Nedokonalé harmonie však ještě neznačí nemožnost komunikace, která byla na „Scatter Your Soul“ obohacena o hlasy klarinetu i jiných dechových nástrojů.
Od úvodní, náturou nejvíce experimentální skladby „Eat“ se sice propracujeme až k písničkám vcelku přístupným, nálada alba se ale vlastně příliš nepromění. Rouilleux jako by drželi pocity pod kůží a energii koncentrovali dovnitř, výsledkem čehož je hudba, kterou jako by kapela hrála ve svěrací kazajce, ovšem nikoliv v křeči. Celková strohá zastřenost zde vede k setrvalé dráždivosti – písničky Rouilleux si lze jen sotva prozpěvovat, zato mohou úspěšně zastoupit funkci smirkového papíru.
Ve své druhé polovině začnou deskou prostupovat grungové vlivy a ta připomene třeba velmi osobní náboj kapely Man's Gin. Líbezný rock se ale rozhodně nedostaví – to spíše pomyslné tradicionály utrápeného národa, strohé, naléhavé a nejen v momentech klidného rozjímání značně znepokojivé.
Psal-li jsem o ucelené náladě alba, nechtěl jsem tím naznačit, že by nedokázalo překvapovat – naopak. Nejen díky skladbám jako je smířlivá „Climb“ má deska nečekaně mnoho tváří, které je přes dominující zastřenost radost odhalovat.
Na „Scatter Your Soul“ jako bych slyšel kompenzaci všudypřítomného plytkého patosu a deska jako by odkrývala neklid na povrchu pohodlně vyhlížející doby. Zlověstné zazubení vlka v nás.

ROUILLEUX
Ze scény okolo labelu KLaNGundKRaCH vzešlý projekt debutoval v roce 2011 deskou „Zugzwang“ a též na druhém albu, které vznikalo v poněkud odlišném personálním obsazení, zůstávají jednou z nejpozoruhodnějších českých kapel „jiné“ kytarové hudby. Aby také ne, když se na albu vedle zakladatele Luboše Rezka podíleli též Martin Sýkora (White Wigwam), Petr Vrba (IQ+1, 2 Horses Too Many) a Tomáš „Federsel“ Procházka (B4, Gurun Gurun a d.), který se postaral o mix a master.

Tomáš Kouřil se s Rouilleux potkává poprvé a jde o setkání příjemné. Oceňuje bezvadně zvládnuté řemeslo a cit pro kytarové balady, líbí se mu profesionalita a samozřejmost, s jakou kapela hraje. „Scatter Your Soul“ je však pro něj spíš jednou zastávkou než trvale oblíbeným albem, na něž by dlouho vzpomínal.
Rouilleux svou poslední nahrávku pojmenovali trefně. Na ploše sedmi skladeb dovedou být pestří natolik, že vás každá z nich směřuje někam úplně jinam, k jiné náladě, k jiným myšlenkám. Přitom to ale dělají jaksi nenápadně, takže vlastně zprvu ani nepostřehnete, že se pod prvotním bezkrevným dojmem skrývá docela dost.
Počáteční postmetalový začátek střídá elektronický tep, ten zase hymnicky repetitivní „Laugh“, načež se deska obrací k pomalé kytarové baladičnosti, v níž zůstává téměř až do konce. A je to právě tahle poloha, která Rouilleux nejvíc sluší. Perfektní cit pro řemeslo a skvělý zvuk vylučují jakýkoli provinční odér a proto dávají ochutnat skvělé odměřenému kytarovému smutku, k němuž lze nabýt chuť se vracet. A funguje i ve spojení s ostatními, moderněji a svižněji pojatými skladbami. Snad kromě první „Eat“, která hlukovostí a přílišnou intenzitou nezapadající mezi zbytek spíše leze na nervy.
Rouilleux neohromují explozi nápadů, ale spíše potěší stylově pojatým minimalismem. Netřeba o něm přehnaně básnit, přece jen se do hlavy zase tolik nezasekává a místy je i trochu prázdný. Ale s klidnou hlavou a ochotou nechat se unést zprvu nevýraznou, ale později silnou a skvěle zvládnutou hudbou, vám dá, co potřebujete.