Jedna pro dva: Obstacles – Oscillate
Vstřícné přijetí nového EP od instrumentálních, řekněme, math rockerů Obstacles přineslo jednoznačnou shodu. Jak Viktor Palák, který je opakovaně pronásledoval na brněnských koncertech, tak Dan Sywala, který s nimi byl konfrontován poprvé, hodnotí instrumentální lázeň jako adekvátně zahřátou. Čím to, krucipísek, bude?
Viktor Palák vyhoněné technické rockery a metalisty nemusí, ovšem pro Obstacles má víc než pochopení. „Oscillate“ dává 7/10.
Obstacles hrají v jádru technickou hudbu, v níž však virtuozita nepotlačuje náladu a, použijme to slovo, duši. Za přísnou kontrolou precizně rozvržených tónů se totiž v případě jejich EP klube i nepopiratelná rozvernost a třeba při saxofonovém sólu ve třetí skladbě „Supercollider“ též iluze živelnosti. „Oscillate“ je tak jasný důkazem, že rockové žánry zahrávající si s „matematikou“ nemusí být jen o odtažité technice.
Tahle nahrávka má totiž to, co tolik superprecizních desek nikoliv – vývoj, dynamiku, emocionální náboj, schopnost probouzet všemožné nálady. Při tom všem ale okolo fanoušků technických fines stále víří dostatek not, jejichž skrumáž mohou pozorovat se stejným zaujetím jako noční oblohu.
Na space-rocková omámení funguje bezpočet odzkoušených receptů (hammondky, přátelé?), Obstacles ovšem volí obtížnější formu, jak uhranout. Kytarová sóla jsou spíše bláznivá, než virtuózní, i tak si ale ruce na hmatnících neodpočinou a bubeníka nutné soustředění unaví zákonitě po první skladbě. Obstacles ale vše dovádí do zdárného konce.
I díky této akceptovatelné dokonalosti jsou vítanou antitezí ke kapelám jako Exivious, které lze sice vzývat za obratný prstoklad, ovšem jinak než přes techniku hry k nim cestu najdeme jen těžko. Oni totiž i Obstacles hrají s nesmírným nasazením, jen ten pot, který z nich při tom odkapává, je jaksi milejší než über-soustředěné tváře zaměnitelných kytarových onanistů.
OBSTACLES
Dánská kapela, která je v České republice skoro doma, alespoň pokud lze soudit podle frekvence jejích návratů sem. Jen v roce 2008 u nás hráli několikrát (mimo jiné s podobně zdomácnělými Pg.Lost), o rok později to vzali i přes Olomouc, poté pokořili třeba Kolín, loni i festival Fluff Fest. A teď je máme zpět.
Uskupení vzešlé z některých členů Children of Fall od samého začátku zkoumá možnosti kytarových variací – jednou s hardcorovější hutností, jindy s touhou vznést se poněkud roztěkaně do vesmíru. Po příznačném sedmipalcovém splitu s grobiány Auxes a též intenzivním albu „Dividual“ se kapela rozhodla povznést a zde recenzované EP vzniklo koketováním ve studiu, do něhož Obstacles nastoupili jen s rámcovými nápady. „Překážky je nutno překonávat,“ jako by si řekli a s trošku posunutým vyzněním své hudby se nyní vrací do Brna a Prahy ochuzeni o syntezátorového kouzelníka, a tedy ve třech.
Tisková zpráva k EP pro jednou nelže – Obstacles opravdu zní, jako kdyby skládali poctu jazz/fusion/artrockovým veteránům, ale zároveň nelze ani na vteřinu přesně určit, z jakých časů by jejich hudba mohla pocházet.
Dan Sywala byl deskou příjemně překvapen a těší se hlavně na živou prezentaci. „Oscillate“ dává 7/10.
Seznámení s Obstacles bylo vskutku příjemné. Uvítal jsem především zřídka nabízenou možnost, zapomenout na nějaké vokální hody a naplno se ponořit do instrumentální lázně.
Už s prvními momenty vás pohltí atmosféra tohoto alba, které má v sobě na tak krátkou stopáž nepřebernou směsici nálad. Ať už se vás autoři snaží nakopat do ksichtu nebo se noří do smyslné melancholie, vše dělají s jasným úmyslem. Může se příležitostně stát, že se během cesty trochu ztratíte, avšak nálady na sebe poměrně přirozeně navazují. Cílem je pestrost pocitů, ale upřímně nejvíc si užívám příležitostně vystupňované momenty, které gradují až do atraktivní psychedelie.
Výběr motivu astronautiky a vesmíru vůbec je v tomto žánru oblíbený a výborně se hodí. Psychedelií potřísněný rock je skutečně tak trochu mimo a při bližším poslechu se člověk dokáže ponořit do vesmírných dálek a to nemluvím o všelijakých pestrobarevných zvucích z kokpitu. Velmi mě potěšilo též zapojení saxofonu, s nímž experimentuje čím dál větší množství kapel, kdy jsem si okamžitě vybavil výtečnou poslední desku Yakuzy.
Aktuálnímu výtvoru Obstacles se toho moc vytknout nedá, ale z takového množství nabídnutých motivů bych si přece jen představoval trochu výraznější celek. Avšak jsem přesvědčen, že naživo by to mohl být ještě zajímavější zážitek.
