Jedna pro dva: Master's Hammer – Vracejte konve na místo

Viktor Palák nekamarádí se slovem „legendy“, ale rád pokorně pokleká před kapelami, které dokázaly bez kompromisů měnit hudbu. „Vracejte konve na místo“ dává 8/10.
Když tajfun, tak omamný. Když konec světa, tak při četbě Lovecrafta. Když psát testament, tak u džbánu grogu. František Štorm a Master's Hammer si i na druhém „comebackovém“ albu berou do úst poetiku děsu, který ovšem nestraší, ale okouzleně vábí. Nemalují sice obrazy, které se přímo dotýkají naší každodennosti, ale přesto probouzí nutkavý pocit „co kdyby přece?“
Black metal o veverkách ve větvích je možná nakonec paradoxně přístupnější „mimožánrovým“ posluchačům, než ortodoxním nadšencům, a to zejména proto, že přináší kvality, které se slovem žánr nemají nic společného. Ono vlastně hovořit o škatulkách je v případě samorostů jako Master's Hammer stejně mimo. A ve chvíli, kdy posloucháme kapelu, která zní rozhodně starosvětsky, ale ani za mák přežitě, vůbec nevadí, že v jádru zde zní dřevní, přímočaře odsýpající metal se svištícími kytarami a dynamickými bicími. Ty provzdušňují elektronické a vokální hrátky pana Necrococka, s nímž mimochodem František Štorm zjevně sdílí postoj, že hniloba není nic, od čeho bychom měli odvracet oči i nozdry.
Master's Hammer hrají hudbu pro všechny věky i situace – nadsázka je zakotvena v univerzální platnosti i osobitém vidění světa, podobně jako když Váchal tvořil svůj opus magnum „Šumava umírající a romantická“. Až jednou švábi a Keith Richards přežijí konec světa, bude jim k jejich samotě znít „na zahrádce nihilismu narkoticky voní květ“.

MASTER'S HAMMER
V zahraničí suverénně nejvíce citovaná česká metalová kapela (jak v odborných publikacích, tak vyznáních muzikantů) byla už v dobách, kdy si tento statut zasloužila, velmi osobitým příspěvkem do tehdejšího blackmetalového kvasu. A brát po svém metalový subžánr, který je sám o sobě postaven na revoltě, to už chce hodně odvahy či víry v sílu vlastní vize.
Když se v roce 2009 nečekaně vrátila albem „Mantras“, bylo zřejmé, že tak činí z tvůrčího puzení, ne nutkání komukoliv cokoliv dokazovat. Důkazem budiž i zarputilé odmítání živého vystoupení. „To by se vám líbilo, pošklebovat se starým lidem; to se dělá?“, řekl k tomu v rozhovoru pro webzin Mortem František Štorm, zpěvák a básník kapely, jinak ovšem též ceněný typograf či ilustrátor, který stojí mimo jiné za omamnou výpravou aktuální edice spisů H. P. Lovecrafta.

Ač se to zdá být nemožné, Master's Hammer bloud Jakub Němec po dlouhá léta ignoroval. Nyní poslušně provádí sebekritiku, slibuje vracet konve zpět na místo a nové desce dává 9/10.
Není lehké si přiznat, čím mě nové album Master's Hammer takovým způsobem poslalo do kolen. Z čistě hudebního hlediska se jedná o vskutku archaický black metal, který by sice před dvaceti lety vzbudil na scéně rozruch, nyní však působí spíše úsměvně. Jenže krása tohoto alba je skryta v absurditě, ke které archaický projev patří. „Vracejte konve na místo“ se každým tónem cíleně rouhá všemu, co může kdo na metalu brát jako svaté. Činí však s takovou zhovadilou grácií, že si jej nelze nezamilovat.
O hudbu samotnou v prvé řadě vlastně ani nejde. Metalový základ může působit sám o sobě poněkud nezajímavě. Jenže Master's Hammer tento relikt 90. let obohatili množstvím úchylných syntezátorových pazvuků, vyhulenou kompozicí a hráčem na brumli, a výsledkem je místo obstarožní nudy vskutku bizarní atmosféra. Taková, jakou by jinak dokázalo navodit snad jen požití určitého množství nelegálních látek.
A do této již tak dost praštěné hudební krajiny skřehotá Štorm svou představu o světě v totálním rozkladu. Světě obývaném zhovadilými plebejci a šílenými intelektuály, utápějícími se v alkoholu; světě, na který „žralok se směje otvorem v trupu“. Texty jsou mixem absurdna a sarkastické romantiky, který by autorovi zaručil čestné místo na indexu buřičských autorů, narodit se o stovku let dříve.
Výsledek? Chytlavá, inteligentní a naprosto originální nahrávka, která se po několikerém poslechu stane návykovou.