Jedna pro dva: Larsen & Little Annie - Cool Cruel Mouth
V Larsen lze mít úplnou důvěru, že každá jejich deska – což se mnohdy rovná i každé nové spolupráci – bude stát za to. Okouzlen společným koncertem s Xiu Xiu propadl Viktor Palák i jejich kolaboraci s Little Annie a stáhnul s sebou i Vaška Tesaře. Přidejte se, bar čeká.
Viktor Palák má rád kapely, které se nebojí udržovat svěžest i za cenu toho,že dají vyniknout někomu druhému. „Cool Cruel Mouth“ dává 8/10.
Již dvacet let zkoušejí italští Larsen možnosti kytarové alternativy a za stejnou dobu si vybudovali pověst umělců mimořádně otevřených nápadům jiných a zároveň schopných mimořádně životné symbiózy. Aktuálně se sblížili s Little Annie.
„Jednou mi u newyorského klubu zapálila cigaretu a byl to nejvíce sexy moment mého života,“ svěřuje se na sociální síti Last.fm jeden fanoušek a lze docela chápat proč. I když je Little Annie více let, než bychom od ní chtěli vyzvědět, je na první pohled – a poslech – jasné, čím si dokáže omotat kolem prstu kohokoliv od newyorské bohémy po barmana libovolného klubu, v němž zahraje. Její šansonem i prokouřeným hrdlem poznamenaný hlas dokáže vykreslovat mimořádně emocionální situace, jejichž uvěřitelnost pramení z toho, že i v momentech něhy nám neslibuje krásnou budoucnost.
Její hlas dostává na společné desce s Larsen hodně prostoru, nikdy ale příliš, aby zanikla nápaditá instrumentace. Porozumění mezi kapelou a zpěvačkou je mimořádné právě díky tomu, že si mají zřetelně co nabídnout. U mnoha kapel výjimka, u Larsen samozřejmost. Stejně tak Little Annie umí velmi autoritativně přejímat iniciativu, ale je dostatečně zkušená, aby věděla, kdy to udělat.
Díky tomu – ale též díky vyrovnané proporci experimentování a smyslu pro to tradiční – společné album výtečně šlape nejen po newyorských chodnících. Nádherná deska ze světa dostupných hříchů.
LARSEN
Od roku 1993 působící italská kapela debutovala albem „No Arms, No Legs: Identification Problems“ (1997) a od té doby si vybudovala renomé jedněch z nejvíce zajímavých experimentátorů s kytarami. Druhou desku „Rever“ (2002) produkoval Michal Gira a vydal ji na svém labelu.
Vedle alba „Abeceda“ podle Nezvalovy surrealistické sbírky poezie se Larsen proslavili i četnými kolaboracemi s jinými hudebníky: svou inkarnaci XXL (společně s Xiu Xiu) představili na jaře 2012 v Praze, tamtéž budou nyní koncertovat s newyorskou šansoniérkou Little Annie. Jak je patrno ze samotné hudby, rozumí si i s dalšími: třeba cellistou Julií Kent nebo věčnými experimentátory Nurse with Wound.
Václav Tesař znal donedávna Larsena jen Henrika a to byl ještě k tomu Larsson. Spolupráce italských experimentátorů a obskurní undergroundové performerky ho po týdnu poslechu uhranula natolik, že vyrazil na koncert a „Cool Cruel Mouth“ zakoupil na fyzickém nosiči, který zasluhuje 8/10.
Říkám si, že nějak takhle by zněla „Lulu“, kdyby vznikla v jiném žánru. Ačkoliv vlastně nevím, jak ho pojmenovat. A nevede mě k této úvaze zdaleka jen to, že nepoučený posluchač si nemůže být zprvu jistý, zda k němu v úvodu promlouvá senilní stařík či vínem znavená a životem zkoušená barová vypravěčka. Správně je druhá možnost, přičemž po poučení toužící čtenář nechť se dozví, že kreace téhle podivuhodné dámy chodíval před více než třiceti lety s nadšením sledovat i Frank Zappa.
Zatímco však mezi Lou Reedem a Metallicou došlo pouze ke srážce s povrchovými zraněními, v případě „Cool Cruel Mouth“ budou následky trvalého charakteru. Nejde přitom jen o nečekaně funkční propojení ambientních ploch a decentních beatů s nanejvýš neotřelým projevem Little Annie, v páté skladbě návodně – leč nedostatečně – označeným jako rap. Zpěvačka do svých příběhů vloží tu a tam nesmělou melodii, spíš je však vypráví s veškerou jejich životní definitivností, ovšem bez sentimentu – co se stalo, nejde odestát. Je v tom elegance rozmazaných očních stínů, zašlý šarm rozšklebené rtěnky, jakési podivno, které je vlastně lidské a přese všechny technické vychytávky a krabičky, které Larsen ke své produkci využívají, intimně přitažlivé.
