Jedna pro dva: Crippled Black Phoenix – (Mankind) The Crafty Ape

Viktor Palák nemá rád povýšeneckou sebedůležitost „uměleckého rocku“, ale rád se nechá ovládnout jeho náladami a melodiemi. „(Mankind) The Crafty Ape“ dává 7/10.
Posaďte se, Crippled Black Phoenix vyprávějí a mají toho hodně na srdci. Možná až příliš. Místy to bude dobrodružná cesta, místy trochu opojná, místy zabloudíme, ale dobře to dopadne. Občas to bude našláplé jako Muse, občas si post-rockově zavrníme, v jednu chvíli to bude znít úplně přesně jako tuzemští náladotvorní Dying Passion („Operation Mincemeat“), občas aby se v tom čert vyznal.
Hudba CBP je rozkročena velkolepě, ovšem výsledek je skromnější, než by přípustné zařazení do post- i progrocku a zapojení nástrojů od zběsile sólující kytary po trubku mohlo napovídat. Je-li ale změna pohonem kapely, pokud jde o neustálé rošády v sestavě, neplatí to tak docela o jejím pátém albu.
To sice vystupuje do progrockových výšin bez jakékoliv předpojatosti, místy je ale příliš roztěkané a vypadá to, jako kdyby nám byl předčítán zajímavý příběh, ale vypravěč přeskakoval kapitoly. Nálady se tak nestíhají usadit a občas je docela škoda, že zde zůstane tolik nedořečeného. Doplatí na to zejména atmosférické náběhy jako „We Will Never Get Out This World Alive“, které vlastně v nic neústí. A když se tak v závěrečné „Faced With Complete Failure..“ snaží album dospět ke katarzi, nemůže se to podařit.
„(Mankind) The Crafty Ape“ tak možná není úplně nejnádhernějším náhrdelníkem, ovšem některé korálky za to zatraceně stojí. Tohle je deska, která podporuje tezi, že když se hudbou bavíte, nehledíte na dokonalost.

CRIPPLED BLACK PHOENIX
Mohli bychom vyjmenovat jména kapel, v nichž působí či působili muzikanti, kteří za osm let a pět desek CBP prošli. Ale nebudeme to dělat, Justin Greaves to nemá rád. Jmenujme tedy jen jeho, bubeníka Electric Wizard, jediného stálého člena a hlavu projektu, který (si) rád hraje, ale nerad se fotí. Crippled Black Phoenix jsou prýštícím pramenem Greavesových nápadů, místy trochu nezkrotným, ale povětšinou dosti uhrančivým. Tohle je kapela, ke které je snadné propuknout v okamžitou lásku, pročež může bolet, že v ní příště kvůli neustálým změnám v sestavě neuslyšíme třeba zpěvačku, která nás uhranula. Dobrá zpráva ale je, že nové začátky pro Crippled Black Phoenix vždy znamenaly i světlé zítřky.

Přestože se v případě Crippled Black Phoenix jedná o muzikanty, kteří se pohybují na scéně Honzovi Novákovi vzdálenější, nalézá mezi „Crafty Ape“ a svým hudebním vkusem zcela evidentní průsečík. „(Mankind) The Crafty Ape“ dává 8/10.
Příčinu výše napsaného bych hledal především v oboustranné zálibě v meditativních a progresivně laděných skladbách, které se svou atmosférou dotýkají post-rockové naléhavosti, stejně jako „floydovského“ rozjímání. Co je mi obzvláště příjemné, je, že ponor do nesčetných nálad, kterými jsou skladby protkány, je naprosto pohlcující a definitivně návykový. Přestože Angličané pracují s ne úplně libými emocemi, má jejich výsledný efekt velmi podmanivé účinky. Nutí přemýšlet o temnotách a tajemstvích věcí skrytých.
Původ všudypřítomného oparu psychedelie lze hledat ve využití mnoha rozličných nástrojů a jejich aranžích. Crippled Black Phoenix se daří mistrně pracovat s mnoha motivy, které rozpracovávají do nejrůznějších podob, ovšem při zachování jejich původní podstaty. Zcela evidentní snaha experimentovat je zde pojata profesionálně, proto vedle sebe stojící blues, dumající gotika, progres, indie nebo kabaret působí zcela přirozeně. Podstatná je pak výsledná funkčnost celku a ta je v tomto případě značná.
Jakkoliv se může zdát, že se jedná o konglomerát všech možných stylů a hudebních přístupů, je nutno říci, že tento je oproti mnoha jiným velmi konzistentní a sebejistý. Crippled Black Phoenix mu vtiskli zcela jasnou podobu a význam. Je zcela evidentní, že muzikanti stojící za tímto projektem jsou jak zkušení, tak osobití. Nabízejí svůj pohled a svou vizi. Co víc bychom si v době hudebního konzumu mohli přát?