Jedna pro dva: Aluk Todolo – Occult Rock

Viktora Paláka nadmíru baví kapely, které dokáží ohýbat blackmetalové základy. A Aluk Todolo to dělají znamenitě i na trochu jiné desce „Occult Rock“. 8/10.
Úvodní skladba nového alba Aluk Todolo je nekompromisní blacková mlha, v jaké je nám souzeno se pohybovat a sledovat každé její protržení i zahuštění, ale nelze z ní vyjít. Omámení je to na začátek stejně neurvalé jako dokonalé a stydět by se za něj nemuseli ani krajané z Deathspell Omega. Pak ovšem Francouzi zklidní, prozkoumávat začnou více schizoidní riffy (vzdálené srovnání hledejte třeba u Virus) a plochy blízké postmetalovým kapelám. Jde ale o vysoce původní hudbu, která je na rozdíl od tvorby žánrových kapel osvobozující až očistná díky tomu, že se nebojí jít do důsledků. Je to takováto hudba, nikoliv armády metal warriorů, která ohlašuje příchod temna.
Aluk Todolo si podle svých slov dali za cíl skládat tak, aby ve výsledku dokázali sami podlehnout. A soudě podle toho, že „Occult Rock“ opravdu nabízí cesty za hranice všednosti, se jim to podařilo. Kapela totiž moc dobře ví, že vést rituál neznamená poutat pozornost k tomu, co na sebe navlékla za kostýmy. Zde se šaman skrývá a díky tomu uvádí do stavů, kdy přihlížející rozhodně nejsou při smyslech, ale zároveň je jejich bystrost vybičována na maximum. Opakování je zde důkazem moudrosti, protože jen málokdo se dokáže oprostit od nutkání něčím neustále podněcovat pozornost, stejně jako každý nemá trpělivost nechat se unášet opakovanými riffy. Jeho chyba.
Aluk Todolo nás nechtějí dostávat do úzkých, protože pak bychom jejich hudbu mohli jen stěží sdílet, rozhodně nás ale dostávají do situací nepříjemných. Oproti kapelám jako je tato, jsou veškeří metaloví bubáci nekompromisní asi jako volební kampaň.
Text původně vyšel v časopise Spark, 12-2012.

ALUK TODOLO
Jedna z nejvíce zajímavých kapel francouzské líhně alternativního black metalu. Tradiční sžíravou energii černého kovu prokládají podnětnou uondaností krautrocku a jiných žánrů. V roce 2011 nahráli split s Der Blutharsch And The Infinite Church of the Leading Hand, vcelku často koncertují s projekty Stephena O’Malleyho. Ve své hudbě netouží po žánrovém zážitku, ale zprostředkování rituálu, který překvapí i je samé. „Tajemné zvukové masy spojující abstraktní, až hlukovou temnotu s rituálem hypnoticky jednoduchých rytmů,” píší pořadatelé jejich pražského koncertu.

Jan Škop má rád psychedelické prvky v hudbě, ale album „Occult Rock“ ho neuspokojilo svou trvanlivostí a proto dává 6/10.
Metalová kultura se nikdy nějak razantně nehlásila k látkám přesahujícím legální rámec užívaných drog. Těžko si představit frontmana metalové kapely, jak se po pódiu potácí s jointem místo lahve whiskey. O to více je zajímavé, když někdo zkusí přidat do blackmetalových postupů trochu té psychedelické abstraktnosti.
Sám frontman Aluk Todolo v jednom rozhovoru přiznává, že čerpá inspiraci ze zážitků užívání MDMA či jiných amfetaminů a na výsledné hudbě je to citelně slyšet. Můžeme vypozorovat podobné vzorce, jaké slyšíme třeba u elektroniky – dubstepu, downtempu nebo minimal technu. Jedná se hlavně o prvky časté a stálé cyklizace, opakování jednotného motivu nebo rytmu s mírnými obměnami a následné přidávání různých ambientních zvuků či kytarových tónů. Naopak atmosférou mi skladby připomíná některé písně od Davida Tibeta nebo Nicka Cava, ale potopené do notné dávky pobublávajícího bahna. S tím se pojí i jistá dávka poetiky, nebo spíše hudební abstrakce, která je ze skladeb cítit. Nejde jen o specifické zachycení určité části temného zákoutí lidské mysli, v této hudbě obecně agrese, ale o zobrazení tohoto stavu v celé jeho květnatosti.
Propojení reality a snového, v případě tohoto alba spíše okultního, mysteria funguje na první poslech skvěle. Postupem času ale album ztrácí dech. Nepřidává do skladeb nové prvky, ale stále recykluje instrumentální black metal s psychedelií. Formou se mi album líbí, na koncert bych zašel, ale obsahově se album rychle vyprázdní a na dlouhodobější poslech pro mě bohužel není.