Isacaarum – WhoreCraft
Českobudějovičtí Isacaarum se evidentně nacházejí ve znamenité formě. Zatímco minulé album „Vaseline“ bylo průběžně slibováno předlouho a vydáno šest let po svém předchůdci, tentokrát k porodu nového materiálu stačily dva roky a pár měsíců.
Těžko očekávat cokoli jiného než intenzivně drtící kulometnou palbu kytar a bicích, kterou ještě více umocňuje Chymusův typicky nepříčetný řev. Specificky uchopený grindcore stále nepopírá pradávné ostře blackmetalové kořeny skupiny a v menší míře lze rozeznat také náznaky dalších ultrametalových odnoží, přesto se zdá, že to všechno je ve své podstatě jen obyčejný rokenrol, sloužící hlavně k pobavení souboru a jeho příznivců. Což platí i pro tradičně zvrácené texty, plné všeho, o čem před dvaadvacátou hodinou nelze ani psát.
„Vizuálně výrazná formace, jejíž osobitost vyniká hlavně v živém provedení, už zřejmě nemá sílu k tomu, aby mohla výrazněji překvapit.“
Strhující nástupy představují vhodný odrazový můstek pro převážně zběsilé tempo všech songů, zároveň ale umožňují pochytit i kdesi v podloží skryté náznaky melodií, jež v optimálním případě vystřelují na povrch v podobě natolik chytlavých momentů, jaké nabízí především středová fáze skorotitulní položky „Whoreshift“. Přesně touto metodou se vcelku úspěšně daří narušit prvotní pocit monotónního hukotu a každým poslechem objevovat jeho velmi pestrou vnitřní strukturu. Nemluvě pak o závěrečné skladbě „Cum Together“, v jejímž spíše odlehčenějším rozpoložení lze vystopovat tradičnější, ale zde zpestřující ostřejší bigbít.
Vizuálně výrazná formace, jejíž osobitost vyniká hlavně v živém provedení, už zřejmě nemá sílu k tomu, aby mohla výrazněji překvapit, a spíše jen opakuje své vlastní stereotypy, právě v jejich používání a opakování se však zdokonalila do té míry, že se trvale drží nejen v silném povědomí, ale i užším popředí tuzemské extrémně metalové scény.
