How Long? | Slavery, Tomorrow's Hell

Crust, crust a zase crust
2x 2016
kooperace 6 labelů | Miruus Levyt
2x 7“ EP (3 + 3 songy | 4 songy)
crust hardcore
www.bandzone.cz/howlong
www.bandzone.cz/slavery
www.bandzone.cz/tomorrowshell
Podobně laděných sedmipalcových splitek vycházelo, vychází a nepochybně bude vycházet dlouhá řada. Tato se jim nikterak nevymykají, ale jako příspěvek k tomu, aby se stoupenci žánru ubezpečili o své nehynoucí komunitní příslušnosti, fungují velmi dobře.

How Long? | Slavery

How Long? jsou veteráni z Ostravska, jejichž desky přesně potvrzují, proč je tento soubor plně uznáván a respektován v rámci své scény, jenže současně v jejím rámci nebývá řazen po bok mistrů. To pražští Slavery fungují coby služebně mnohem mladší crusteři, jejichž jméno se teprve dostává do podzemního povědomí, ale jinak se podobají těm prvním.

Obě tyto formace charakterizují rychlé, svižné, přímočaré a zároveň výrazně ostré, drsné a zvukově špinavé palby, které výborně naplňují veškeré žánrové předpoklady, jenže takto laděná sevřenost je jim současně tak trochu přítěží. Zcela totéž platí pro většinou protiválečné texty obou kapel, jež jen nepříliš invenčně zobrazují nejběžnější myšlenková klišé.

Jistě nelze předpokládat, že by takto cítící soubory byly nakloněny jakýmkoli výraznějším úkrokům v bok, naprostá předvídatelnost jejich tvorby je však zbavuje jakéhokoli puncu výjimečnosti. A že to určitě jde, o tom alespoň částečně přesvědčuje třetí z kapel.

„Texty nejsou žádnou procházkou rozkvetlou růžovou zahradou plnou šťastně se usmívajících obličejů, ale spíše drsně nemilosrdnou fackou světu.“

Tomorrow's Hell – History of the Tricked Ones

Otrokovičtí Tomorrow's Hell v minulosti zaujali prostřednictvím několika málo desek, mezi kterými vyniká hlavně dvanáctipalcový split s Tummo. Jejich zvukově temnější crustový nářez není skoupý ani na jemně melodické náznaky, ale v prvé řadě nejde o pouhé jednoduše přímočaré palby, ale trochu složitěji konstruované skladby.

Vypjatě drsný až záhrobně znějící řev je sice v angličtině, ale naštěstí nechybějí ani české překlady, jež rozhodně nejsou žádnou procházkou rozkvetlou růžovou zahradou plnou šťastně se usmívajících obličejů, ale spíše drsně nemilosrdnou fackou světu. Ten se z ní snadno oklepe, leč ošklivé nálepky čehosi hnusně páchnoucího a krvavého se jen tak nezbaví.

Jak praveno uvnitř, „je textová náplň této nahrávky deklamací nezastavitelného úpadku“. Třeba ano, ale naštěstí snad nikoli jejich vlastního, zvláště když oproti žánrovým kolegům působí jejich tvorba hudebně a textově o něco promyšlenějším dojmem. Je zvukově potemnělá a slovně nemilá až krutá, i díky tomu však dostatečně pozoruhodná a přesvědčivá.