Gride | Sidetracked
Vinyl, který zaujme už jen svým provedením. Deset palců v pěti barvách. Ručně sítotiskový a ručně řezaný obal vyšel v pěti barevných variantách, z nichž si každý může vybrat tu svou, a pokud by to někdo náhodou nedokázal, může buď skoupit všechny dostupné verze nebo alespoň pohlédnout na monoskopové etikety, kde je těch barev všeho druhu ještě více.
Prachatičtí Gride se konečně dočkali vůbec prvního desetipalce, na němž opět, znovu a opakovaně potvrzují své letité přednosti. Tohle opravdu není žádný primitivní hukot či hlukový bordel, tohle je extrém povýšený na hudbu a umění. Zběsilá tempa, překotné rytmy a vydatný řev tvoří promyšlené palby, které mají hlavu, patu i všechno mezi tím a opatřeny drobnými zpestřujícími mikroprvky ústí v pocit nádherného šílenství, kde vše do sebe pasuje. Masakrující sled zběsilých hitovek potom ještě více pozvedává závěrečná instrumentální „Masáž“, kde některé motivy znějí téměř jako olympická „Sprcha“, byť nyní samozřejmě v mnohem drsnějším provedení.
„Texty abnormálně přetékají nejrůznějšími aritmeticko-geometricko-fyzicko-chemickými pojmy.“
Jak je všeobecně známo, Iny patří mezi absolutní špičku mezi domácími hardcorovými textaři a zde to potvrzuje s vehemencí sobě vlastní. Důkazem budiž kupříkladu „Dilema mouchy“, kde vyděšená moucha je vězněm své touhy letu za světlem a umírá nárazem o sklo, nebo na dávný výrok masové vražedkyně Olgy Hepnarové reagující „Oprava principu“, kde dotyčná našla obecný princip, ale ve vzorci byla chyba, protože pokud společnost má právo ničit jednotlivce, potom jednotlivec nemůže ničit společnost, ale naopak být ke společnosti lhostejný. Texty abnormálně přetékají nejrůznějšími aritmeticko-geometricko-fyzicko-chemickými pojmy typu „halucinogenní kvadratura kruhu“, jenže právě i v tomto poznání spočívá jejich specifičnost a přitažlivost.
„Zajímavé je zjištění, že zatímco jedna kapela frčí na třiatřicet otáček, ta druhá pro jistotu rovnou na pětačtyřicet.“
Američtí Sidetracked hrají krátce, rychle a hlasitě, proto se k nim možno vyjádřit právě takto. Jejich palba se kolegům ze splitu podobá nejen svou intenzitou a zběsilostí, ale také relativní pestrostí, jen s tím citelným rozdílem, že jejich kompozice, pokud lze vůbec toto slovo požít, jsou mnohem kratší a stručnější, poskládané za sebou způsobem, kdy většinou ani nelze rozeznat konec jedné a začátek té další. Ani jejich nepatrně méně průrazný zvuk nemůže narušit příznivý dojem z totálně extrémní produkce, do níž jsou zasazeny texty ve formě heslovitých výkřiků.
Zajímavé je zjištění, že zatímco jedna kapela frčí na třiatřicet otáček, ta druhá pro jistotu rovnou na pětačtyřicet. Vcelku to odpovídá jejich pojetí, přesto lze ale tvrdit, že čeští zástupci jsou zde o něco přesvědčivější než jejich trochu méně zkušení američtí souputníci.
