Forgotten Silence – Re:Retro '93
Pokud obal této desky někomu cosi připomíná, bude zřejmě na správné cestě. Spojuje totiž ústřední motivy obálek dvou světově uznávaných technodeathových nahrávek, které byly více než dvě dekády od svého vzniku poctěny tuzemsky zpracovanými novými verzemi.
„Rok 1993 byl ve znamení velkých změn a odvážného překračování do té doby neporušitelných tabu. Minimálně tři metalová tělesa představila alba, na nichž bořila zažitou představu o death metalu jako o ortodoxním stylu, ve kterém není místo pro odbočky a inovace. Tyto tři kapely přišly do té doby s nevídaně revolučním materiálem, který – přiznejme si – nebyl ve své době naprosto pochopen. A není náhodou, že alba ‚Elements‘, ‚Spheres‘ a ‚Focus‘ znamenala na velice dlouhou dobu to poslední, co Atheist, Pestilence a Cynic vydali. Čas dal naštěstí za pravdu jim. Tento sedmipalec berte jako naši poctu a poklonu plodnému roku 1993,“ říká obal.
Jihomoravští Forgotten Silence na svém historicky šestém sedmipalci a celkově sedmém vinylovém titulu míří do minulosti a připomínají dobově nedoceněnou explozi technického death metalu. Coby rukojmí k tomu zajali tři citačně zmíněné soubory, z nichž však Cynic propustili ze zajetí a ty zbylé zneužili pro své choutky. Tributní charakter sedmipalce připomíná tři roky staré splitko moravských Cales a estonských Sorts, oslavující švédskou legendu Bathory, popřípadě ještě zcela nedávné dílko temných Culf of Fire, kteří pod názvem Kult ohně zneuctili Bedřicha Smetanu. Jak se zdá, rozměr sedmipalců metalově laděným coververzím svědčí poměrně dobře.
„Singl na jednu stranu jasně potvrzuje trvalou pozici zkušené a výborné kapely, ale na druhou stranu budí dojem, že na jejich starších nahrávkách bývalo i lépe.“
Pro obě zde přepracované skladby, tedy „Personal Energy“ od nizozemských Pestilence a „Mineral“ od amerických Atheist, platí zhruba totéž. Zatímco ze starých originálů sálá jakási těžko popsatelná a nepřekonatelná dobová atmosféra, nová zpracování tento libý odér vcelku logicky postrádají. Což však rozhodně neznamená, že by zde bylo něco špatně. Muzikantská vyzrálost a perfekcionalismus, to jsou potřebné vlastnosti, které původní verze nejenže proměňují ve zdařilé předělávky, ale navíc jim dodávají punc čehosi, co víceméně nestárne a funguje dodnes.
Singl na jednu stranu jasně potvrzuje trvalou pozici zkušené a výborné kapely, ale na druhou stranu budí dojem, že na jejich starších nahrávkách bývalo i lépe. Zřejmě to bude tím, že právě oni samotní v minulosti zplodili takové množství výrazově různorodých projektů brilantní úrovně, že jimi nejen pozvedli tuzemský metal, ale snad i dosáhli kvalit dávných vzorů.
