Forgotten Silence – La Grande Bouffe
Rosičtí Forgotten Silence po šesti letech přicházejí s čerstvým dlouhohrajícím zářezem. Pokud minulé album předložilo pouhé tři rozsáhlé kompozice, jenže na celkové více než hodinové ploše, to aktuální nabízí šest plnohodnotných skladeb plus sedm poklidných a většinou zhruba minutových inter, outer a intermezz, vysamplovaných z francouzského filmu stejného názvu.
Jestliže byl onen předchozí opus hojně oceňovanou poctou artrockovým klasikům sedmdesátých let, novinka představuje částečný návrat k vlastním metalovým kořenům, leč aniž by bylo popřeno cokoli z dosavadního fungování osobitého souboru. Experimentální či avantgardní ladění, žánrová kreativita a pro někoho až přílišná načančanost, kostrbatost, neprůhlednost, neuchopitelnost a nestravitelnost. To všechno jsou rysy, které zůstávají v trvalé platnosti, na nich se však staví nejen odvěká svébytnost a obtížná zařaditelnost, ale zároveň i výchozí základy pro další nepoznaná dobrodružství. Ani malinko uhlazený a neprůbojný zvuk nemůže zhatit špičkovou instrumentaci, kde zpěv, byť různorodě pojatý, je pouze dalším a částečně vedlejším nástrojem, zatímco jím prezentované inteligentní poetické texty zcela mimořádnou přidanou hodnotou, stojící za pročtení.
Hudební „velkou žranici“ startuje skvělé „Translucide“, kde se geniálně jednoduchý a přitom naprosto funkční kytarový riff mistrovsky pojí s metalovou syrovostí, jazzovou vzdušností nebo artrockovou složitostí. Leč aby těch kontrastů nebylo málo, deathmetalově ostřejší „Aalborg“ s Brunovým vokálem střídá jedinečná jazzová instrumentálka „Les Collines de Senyaan pt.III“, z níž však vystřelují i vskutku přitažlivé melodické motivy.
„Na skvostná alba minulosti bylo umně navázáno dalším přírůstkem.“
Velkolepě koncipovaná skladba „Fermeture de la Bouche“ je plná zdravě úchylných šperkujících momentů, přičemž její metalovou razanci ještě více zdůrazňuje „Dichroisme“. Skrze finální „The Black Rider 4K8“ se pak prolínají veškeré dosavadní vlivy, navíc přizdobené doteky doommetalových počátků či výrazným mile archaickým motivem.
Jednotlivé skladby nebo některé dílčí pasáže, ať už metalové, jazzové, artrockové či jiné, samy o sobě nepůsobí vždy zcela přesvědčivě, v soukolí žánrově barevné mozaiky jsou však potřebnými a do celku pasujícími dílky, jež se navzájem doplňují a obhajují. Na skvostná alba minulosti bylo umně navázáno dalším přírůstkem, který kvalitativně možná nepřevyšuje své starší sourozence, tvorbu souboru však posouvá do další dosud netušené dimenze. Nové album výtečně navazuje na ta stará, přesto je opět tak trochu jiné, posouvající dávné hranice a znovu jedinečné.
Pozornost přísluší také luxusnímu balení vydaných nosičů. CD bylo po vzoru toho minulého umístěno nejen do slušivého digipaku, ale rovněž dalšího papírového boxu. Pro tuto kapelu premiérové LP se nachází v rozevíracím obalu, do jehož útrob bylo vloženo také pošetkové CD, přičemž silně limitovaná edice o 25 kusech byla dále umístěna do černé tašky s potiskem a s možností výběru ze dvou variant triček. To vše se žánrově velmi netradičním citrusovým motivem.
