Fear of Extinction | Průmyslová smrt | Stolen Lives

Fear of Extinction – …And They Still Suffer
ABC | Fear of Extinction Records | Phobia Records
10 skladeb + jednostranné 7ʼʼ lathe cut SP (1 skladba)

Pražští Fear of Extinction se po několika sedmipalcích konečně dohrabali k dlouhohrajícímu albu, k čemuž jim gratulujme. Jejich jakžtakž svižná crustová palba disponuje hrubým zvukem či neméně ostrým řevem, ale také přiměřenou dávkou lehké melodičnosti, která při plném zachování potřebné syrovosti kultivuje celek a z této nahrávky tak činí něco, co se dobře poslouchá a ve všech směrech dopadá dostatečně přesvědčivě. Samozřejmě nejde o vůbec nic nového pod hardcorovým sluncem, což jistě ani nebylo záměrem, ale coby seberealizace zúčastněných a doplněk k o něco zkušenějším a dosti podobně znějícím See You in Hell má tato kapela svůj smysl.
Škoda, že texty na nahrávce i na obalu jsou výhradně v angličtině, což v českém prostředí leckomu může bránit v jejich snadnějším vstřebání. Názvy jako „Scorched Earth“, „Society of Violence“ či „War Graves“ naznačují žánrově klasický tematický standard, přičemž způsob zpracování vykazuje možná až přílišnou stručnost a stavění na kriticky úderných sloganech.
Limitovaná edice se sítotiskovým plakátem se nachází na půleném červenočerném vinylu, zatímco ještě menší část nákladu obohacuje jednostranný průhledný lathe cut, čili speciální technikou řezaný malonákladový sedmipalec. Zde se nacházející „Bluttiger Krieg“ je německou verzí staršího songu „Bloody War“ a při raritnosti snímku ani nevadí slabší zvuková kvalita.

Průmyslová smrt – Invaze změn
PHR Records
jednostranné 12“ LP (15 skladeb)

Jihlavská Průmyslová smrt rachotí dvanáct let, což v rámci extrémního hardcoru představuje docela solidní výdrž. Kapela sice nikdy nepatřila na úplný vrchol své scény, ale za ty roky se přece jen trochu zlepšila, a co více, po dlouhé řadě splitek na nejrůznějších nosičích vyvrhla své dosud nejzásadnější dílo. Tím je split s nikým, respektive jednostranný dvanáctipalec, na jehož rubové straně se nachází zelenočerný obrazec. Textová příloha vypadá jako klasický kopírovaný fanzin, který uvozuje krátké kritické zamyšlení o globálním kapitalismu, na obalu znázorněném v podobě gigantického pavouka. Kdo si pak přečte texty, všechno mu to přesně zapadne do sebe.

„Všude samí zmrdi, kurvy, hajzlové, svině, zrůdy, hovada a bastardi.“

„Smrt tyranii, svobodu lidskosti.“ Tak praví pánové, kteří se s tím rozhodně nemažou. Hned úvodní věta o tom, že „armáda prachatejch zmrdů světem se prodírá“ naznačuje ledacos, co se pak v mnoha variacích opakuje pořád dokola. Všude samí zmrdi, kurvy, hajzlové, svině, zrůdy, hovada a bastardi, z nichž sálá „zhnusení, znechucení“, takže cílem je „zabít všechny hajzly“. Když dojde na razantní sdělení „hákenkrajz si vraž do prdele a zašukej si s Hitlerem, blbe“, chce se tomu tleskat, jen trochu zamrzí, že k adresátům se to asi nedostane a potrefené husy nezakejhají. Pro zpestření nechybí milá sebereflexe vlastní subkultury, koncentrovaná do slov „hardcore není sranda, stačí dvě špatný slova a ideopolicie už je ti na stopě, pomluví tě ve fanzinu a už si neškrtneš“.
Zdařilý hellsoundový zvuk kapelu možná trochu zbavuje kýžené větší špinavosti, přesto jde o zcela a naprosto intenzivní, přímočarý a zběsilý hardcorový nářez, jenž vychází z punkového cítění a sahá až ke grindovým břehům, to vše bez větších kudrlinek či nějakých složitostí. Nejde o žádný zázrak, ale v rámci žánrových standardů a zvyklostí je to dobré a sympatické.

Stolen Lives – Budoucnost sviní
kooperace 13 labelů (LP), Maximed Records | Defense (CD-R)

Stolen Lives (foto) jsou z Nového Města nad Metují a zejména v druhé půlce minulé dekády své nahrávky chrlili v poměrně vysokém tempu, tolik příznačném také pro samotnou hudbu. Přestože subkulturně vzešli z hardcorových kořenů, už v minulosti se posunuli spíše thrashmetalovým směrem, podobně jako jejich o něco známější a přesvědčivější kolegové z Lahar.
První samostatné album nabízí zvukově obstojné a hlavně vcelku dobře a suverénně zahrané palby, jež rozhodně mají patřičný odpich, nasazení a razanci. Metalová kladiva intenzivně buší do hlavy ze všech stran a řezající kytary drtí jeden zběsilý riff za druhým. Kdo je tomuto typu běsnění příznivě nakloněn, musí si v něm vyloženě libovat a nadšeně mlátit hlavou o zeď. Přesto se zdá, že onen žánr je v podání této skupiny prezentován tak trochu jednorozměrným způsobem, poplatným v podstatě celému období thrashové renesance posledních let. Přece jen, čtvrtstoletí stará či ještě starší tvorba českých i světových thrashových legend zní mnohem nápaditěji.
Kriticky laděné texty působí žel silně průměrným dojmem. Víceméně jde o jednoduché rýmovačky, které se snaží z osobního pohledu poukazovat na útrapy života, jenže činí tak nejen značně tuctovou a nepříliš zajímavou formou, ale hlavně snad až příliš nekonkrétním způsobem. Věty typu „napořád lámeme nad sebou hůl, napořád do ran sypeme sůl, napořád máme na rukou pouta, napořád zahnaní do kouta“ patrně mají cosi sdělovat, ale působí dojmem prázdných frází. Kapelu to zřejmě nepotěší, ale rozdíl mezi ní a třeba Gride je v tomto směru propastný.