E!E – Poslouchej

Příbramští E!E vydali roku 1992 bezejmenný debut, díky mezipísňovým vsuvkám občas nazývaný No Smoking!, jenž nabízel mnoho osvědčených hitů a zvukově žel nedopadl moc dobře, ale vyšel na dnes již obtížně sehnatelném vinylu v netradičním podlouhlém obalu. Druhý výtvor z roku 1993, kde tradiční sled názvu kapely a alba lze obrátit do tvaru Poslouchej E!E, zní už zvukově mnohem lépe, jenže vinylové edice se dočkal teprve loni.

Taktéž tato nahrávka nabídla nálož klasických hitů z konce osmdesátých let, které úspěšně propojila s novými kousky. Asi dodnes nejlepší album souboru však charakterizuje nejen obrovská schopnost psát silné hitovky, jež ani po letech neztratily mnoho ze svého kouzla, ale také specifická atmosféra doby, kdy klasický melodický punk, pár let předtím těžící z konfrontace s nenáviděným režimem, se zvolna začal invenčně vyčerpávat a ve svobodné éře se stával spíše jen víkendovou zábavou. Lehce frackovitý zpěv členů kapely sice nedosahoval ještě daleko větší jedovatosti Šanova 1, ale i tak byl tehdy ještě aktuální a reprezentativní známkou punku.

„Přestože kapela posledních dvacet let trochu pozbyla svého někdejšího významu, ve své vrcholné éře představovala to úplně nejlepší, čeho byl tuzemský melodický punk schopen dosáhnout.“

Sevřeny do úvodního ladění orchestru a závěrečného potlesku zřetelně vynikají česky přetextované coververze Kufříček od Bangles, Kleš nepřekvapivě od The Clash a zejména ze slavné melodie Chodím po Broadwayi těžící megahitové Číro. Všechny tyto famózní předělávky jsou vskutku výstavními exponáty, takže snad jen finální Dý průplesk s nejslavnějším kytarovým riffem všech dob od Deep Purple zní coby trochu nadbytečná výplň.

Vedle uvedených coververzí se však nijak neztrácejí ani vlastní hity jako titulní Poslouchej, Jsem úplně normální, Pepík, Pelikáni, Hujer, nebo také – opět za sebou, jen v jiném pořadí – písně Dělník, Lidová demokracie a Míša, jež se objevily na o něco starší a loni rovněž znovu vydané kompilaci Plzeňská scéna aneb Pod lampou na baru. Ale potěšit mohou i další věci, mezi nimiž v zájmu potřebné pestrosti nechybí bezmála hardcorově útočná Rozskočhlava, countryové Ryk a tádo nebo parodie na rozhlasové hity Psina.

Přestože kapela posledních dvacet let hraje v časté společnosti Tří sester či podobných těles a trochu pozbyla svého někdejšího významu, nic to nemění na tom, že ve své vrcholné éře a spolu s několika málo dalšími soubory představovala to úplně nejlepší, čeho byl tuzemský melodický punk schopen dosáhnout. Pozdější nepočetná alba jistě mají své posluchače, ale český punk už ovlivnila podstatně méně než ona stará dobrá klasika z prvních dvou desek.