Edie Sedgwick – Love Gets Lovelier Every Day

Kabaret evokuje v prvé řadě barvitost, rozšafnost a romantiku a všechny tyto prvky nabízí též hudba muže, který sebe (potažmo svou kapelu) pojmenoval po nejkrásnější z Warholových Superstars. Už příběh Edie Sedgwickové ale naznačuje, že hudba jejího (pseudo)jmenovce nebude jen o hezkých věcech. Kabaretní romantika totiž v sobě nese i smutek, který prostupuje spolu s pudrem vzduch šaten, v nichž nic není tak blyštivé jako na pódiu.

S energií urputně gestikulujícího transvestity dokazuje Justin nejen to, že opojnost každého vítězství kompenzuje pot, v němž se topí, ale zejména to, s jakým gustem a nápadem dokáže skládat rýmy a probublávat rozšafné melodické motivy synťákovou umělohmotností. „Love Gets Lovelier Every Day“ je jeho dosud nejsilnější deskou, v níž si udržuje svůj zájem o americké celebrity (pusťte si klip), ale zároveň je zase o trochu více o něm samém.

Energický a odvážný přístup k životu je patrný ze značného náboje skladeb; to, jak dokáže život člověka zkopat, se zase odráží v textech. Svět je pro Justina příliš velký a nabízející tak množství nástrah, některé z nichž ho polapily, o čemž nyní zpívá. Jeho texty jsou mnohdy podobně trpké jako ty od Billyho Corgana, Moyer ovšem nesdílí bolestínství frontmana Smashing Pumpkins a smutek obklopuje pestrými rekvizitami. Vždyť červená je přece rajcovní barva a co se dá dělat, když teče z rozedraného strupu. Vždyť každá věc v životě je atrakcí, kterou stojí za to si projet.

Setkání s pulzující hudbou Edie Sedgwick obklopuje magie obyčejnosti, ale i radost z toho, jak otevřeně a nápaditě se k ní staví. Láska je možná každým dnem laskavější, ovšem v podání Justina Moyera se dá úspěšně pochybovat o tom, že to znamená jen dobré věci.