Demimonde – Cygnus Oddyssey
Pražští Demimonde debutovali roku 2000 pozoruhodným, žel i nedoceněným albem Mutant Star, z nějž si asi málokterý posluchač zapamatoval nějaký konkrétní hudební motiv, které však i po letech zůstává vzrušující náloží progresivně avantgardního sloučení metalu s elektronikou. Personálně prapodivně fungující těleso se však záhy rozpadlo, na čemž nic nezměnila ani kdekomu utajená událost, kdy někteří členové roku 2006 vtipně prohodili název kapely a alba a pod jménem Mutant Star vydali ryze elektronické album Demimonde.
Původní soubor se po dlouhém období nečinnosti před několika lety odhodlal ke slavnému vzkříšení, jehož prozatímní vrchol představuje toto album. Možné počáteční obavy zůstaly naštěstí nenaplněny, protože to, co soubor kolem bubeníka Bizzara nově zplodil, zní znovu natolik dostatečně bizarně, že lze mluvit o skvělém nástupci památné prvotiny.
Podobně jako debut je také jeho mladší následník víceméně jedinou dlouhatánskou skladbou, v níž se různě mísí tvrdý metal a jemu téměř rovnocenná elektronika. Dramatické skladby, v nichž se pořád něco děje, se vzpínají k atmosférickým explozím, kdy motivy vyvěrají na povrch a zase se pod ním ztrácejí, aby uvolnily místo jiným, a pestré rytmické zvraty se prolínají s vokály na škále od řevu po všelijak zmutované hlasy. Místy vládne intenzivní palba či přímo překotná tempa, někde pro změnu elektronika, syntezátory a ambientní plochy, a jinde vše dohromady, kdy leckoho napadají vznešené fráze o kosmické hudbě mířící do vzdálených vesmírů, hudbě, která posluchače pohltí a přenese jej za hranice fantazie a mysli a reality a snů a blablablabla.
„Zřejmě nic pro zatvrzelé přísahače na přežité škatulky, ale spíše žánrově neurčitá a obtížně zařaditelná svobodná hudba.“
Snad až na ve sbory vylepšeném Event Horizon zde není ani památky po hitovosti, přesto se po pár posleších dostavuje pocit mocné nakažlivosti. Masivní zvuková hmota se valí všude kolem a její intenzitu nijak nesnižují ani relativně poklidná, ale vnitřním napětím podložená intra a intermezza, respektive dle obalu prelude a interlude, když zejména prostřední Data Breed představuje vskutku dramatický a zlověstný shluk podivných tónů či hlasů.
Nahrávka jako celek zní oproti debutu více metalově, přesto nejde o nic pro konzervativní metalisty, zvláště ty, kteří neznají nic jiného než ty svoje ortodoxní blacky, deathy, doomy, thrashe a podobné relikvie minulosti. Zřejmě nic pro zatvrzelé přísahače na přežité škatulky, ale spíše žánrově neurčitá a obtížně zařaditelná svobodná hudba, byť sevřená většinou jednolitým výrazem a vymezená vlastní subkulturou. Zvukově si to lze představit i lepší, ale zjevné tvůrčí a interpretační kvality i tak velmi zřetelně pronikají na povrch. Možná už nejde o to vyloženě nejmodernější, co lze v metalové oblasti nalézt, zvláště když podobně se tentýž soubor prezentoval již před těmi sedmnácti lety, ale rozhodně lze mluvit o progresivním vrcholu tuzemské tvrdé scény.
Působivost nahrávky pak podtrhuje graficky pozoruhodný komiksový booklet v podlouhlém obalu. Také díky němu jde nejen o nejlepší zářez v produkci firmy MetalGate, ale vedle zatím posledních Master's Hammer i nejlepší české metalové album roku 2016.
