Anketa: hudební hřeby do hlavy, ročník 2013 (1/3)

1. Michal „Dodáč“ Urban – zpěvák screamo HC kapely ██████, tatér

V pozitivním smyslu mě ze židle určitě pár desek zvedlo. „Mappō“ od Sed Non Satiata je po letech opět staré screamo, na kterém jsem vyrůstal.
„Gamma Knife“ a „Hubardo“ od Kayo Dot, tahle kapela jednoho muže mě fascinuje už roky a desky, které letos vydal, jsou opět neuvěřitelný. Toby Driver je pán.
„Silence Yourself“ od Savages, samý pěkný holky.
Light Bearer a jejich „Silver Tongue“ – nikdy bych nevěřil, že tak dlouhá deska se dá vydržet do konce, ale jde to.
Murder by Death – „Bitter Drink Bitter Moon“; hlas tohohle chlapíka, kterému podle fotek nepatří, je prostě magickej.
Manon Meurt, těším se na desku téhle podle mě letos nej české kapely, co jsem viděl. Na koncertě mě opravdu klesla sanice a to se mi často nestává. Madebythefire – „Budet“; deska po dlouhých letech hraní a zvuk, který myslím na Čechy nemá příliš obdoby.
Desek by bylo asi strašně, ale tyhle mě napadly jako první a na to dám.

2. Bruno – mužská polovina italských démonů OvO, kteří právě vydali album „Abisso“ a v lednu s ním přijedou do Prahy

V OvO jsme v roce 2013 poslouchali mraky hudby; je jí vůkol tolik dobré… Takže se bavme o něčem, co většinu lidí nezajímá: o italské scéně. V minulém roce toho země, která vypadá jako bota, vyplodila hodně. Zmiňme alespoň alba Zeus! – „Opera“, Mombu – „Niger“, Fuzz Orchestra – „Morire Per La Patria“, Bachi Da Pietra – „Quintale“, Jealousy Party – „Mercato Centrale“, Calibro 35 – „Traditori Di Tutti“. Vyšlo i naše „Abisso“ a snad bude považováno za součást tohoto požehnaného roku. O těchhle kapelách ještě uslyšíte, to vám povídám!
Ale dobrá, chcete od nás i nějaká jména, která každý zná. Tedy říkáme: Ghostpoet – „Some Say I So I Say Light“ a Colin Stetson – „New History Warfare Vol. 3“. Naživo pak bodovali Cult of Luna a pochopitelně milujeme ten videoklip s tou nahou sexy holkou, olizující se na velké kovové kouli.

3. Michal „Kverd“ Jaroš – zpěvák a kytarista emocionálních rockerů Heiden, jimž v listopadu vyšlo album „A kdybys už nebyla, vymyslím si tě“

Letos bylo hodně nahrávek, kterým se dala věnovat pozornost a když se dívám na svůj výběr, leze z toho zajímavá věc: letos to u mě vyhrály spíš tiché věci.
1. Sigur Rós – „Kveikur“
2. Steven Wilson – „The Raven That Refused to Sing“
3. Nick Cave – „Push the Sky Away“
4. Black Sabbath – „13“
5. Ulver – „Messe I.X - VI.X“
6. Vladimir 518 – „Idiot“
7. WWW – „Atomová včela“
8. Placebo – „Loud Like Love“
9. Bring Me he Horizon – „Sempiternal“
10. Cult of Luna – „Vertical“

4. Kittchen – zakuklený písničkář, v roce 2013 vydal mimořádné album „Radio“, za které je nominován na ceny Vinyla a Apollo

Letošek jsem hodně prožíval s deskou „Ve tvý skříni“, kterou dokončovala moje žena Olga se svojí kapelou Ille. Měl jsem jedinečnou možnost sledovat přerod těch křehkejch a intimních holčičích písniček v nádherný a dobroušený klenoty, který s Dušanem zaznamenali na desku.
Znova a znova jsem žasnul nad talentem člověka, kterýho když máte takhle blízko, občas zapomenete, jak nadanej je. A čím víc ty skladby a deska dostávaly tvar, tím víc si mě to získávalo.
Jsem si vědomej, že to není úplně standardní, ale pro mne to byl letos nejsilnější hudební zážitek bez diskuze. A jsem strašně rád, že jsem u toho mohl bejt.
A pak mě rozsekal koncert toho starýho kozla Nicka Cavea, protože se tam stala ta magická věc, která odlišuje běžnej koncert od očišťujícího rituálního vytržení. Řval jsem radostí a brečel současně už u druhý písničky. A to u distingovanýho maskovanýho gentlemana ve středních letech rozhodně není normální.

5. Miloslav „Čurby“ Urbanec – pořadatel festivalu Obscene Extreme, který v roce 2013 expandoval i na další kontinenty, a na který nadále přijíždějí do Trutnova lidé z celého světa

Nails – „Abandon All Life“; Nails mají koule! Brutální, nemilosrdný grindcore útok! Zvuk řeže jak motorová pila, nasazení ukrutný, mimořádně chytlavé songy!
Agents of Abhorrence – „Relief“; Australská palba! Od A do Z to frčí jak má!
Carcass – „Surgical Steel“; Geniální kapela, každá jejich deska je pecka, a je to tak i s novým albem. „Surgical Steel“ nemá chybu, Jeff a Bill dali dokupy super sestavu, okysličili Carcass mladou krví a udělali jenom dobře! Bomba!
Doom – „Corrupt Fucking System“; Na tohle album jsem opravdu netrpělivě čekal! Prostě pecka pro všechny fanoušky crustu, absolutně doporučuju!
Ghost – „Infestissumam“; Když to během jara a mé návštěvy Austrálie s OEF všichni poslouchali, tak jsem to nenáviděl. Teď jsem tomu dal pár poslechů a nemůžu bez toho být! Asmodeus, Satanas, Lucifer, haha! Jo a málem bych zapomněl na Belzebuba...
The Church of Pungent Stench – Měl jsem to štěstí, že jsem mohl ve Vídni vidět první koncert Pungent Stench po obnovení... Šlo o decentní narozeninovou show ve vídeňské Aréně a na tuhle akci nebyly ani plakáty, a prostě o ní málokdo věděl. Ještěže mám ve Vídni své špehy a mohl jsem se do rakouské metropole dokodrcat a vychutnat si všechny ty starý pecky a fláky. Nová sestava šlape náramně a mě jen mrzí, že se tento rok nepředstaví na OEF.
Motörhead – „Aftershock“; Nemapatuju si, že by mě tahle kapela někdy zklamala na nahrávkách. Každý miluje jejich starý věci, ale já od nich můžu i všechno nové!
Feastem – „Avaritia Humanae“; Tahle finská partička má sílu! 1,2,3 a už to frčí, parádní grind!
„Nespoutaný Django“ – Pravda, tenhle titul patří do roku 2012 (DVD ovšem vyšlo v roce 2013), ale já to nemůžu pustit z hlavy… Možná nejlepší film a soundtrack za posledních pět nebo i deset let. Genialita! Jak film od božského Tarantina, tak i muzika...
Autopsy – „Headless Ritual“; Nejdřív jsem to moc nemusel, ale nějak jsem se do desky dostal. Je prohnilá až běda!

6. Tonda Kocábek – „kulturní nádeník a rádiový mumlal“, povětšinou pro časopis Týden

Rok 2013 byl ve spoustě ohledů divnej – a zdaleka nejen v politice. To, že se na nezávislé hudební scéně dočkám hlasů, tvářících se, že levice (a obzvlášť pak ta naše) všechno vyřeší nejlépe, bych ještě před pár lety nečekal, stejně jako nadávání na antikomunisty – což je pro mě stejně smutné jako označování antinacistických aktivit za extrémistické.
V hudební sféře samotné mě zaskočilo, že ti staří pardálové, kteří by teoreticky měli být out, jsou často in víc než nastupující mladá generace – ať to už v zahraničí byli pánové Cave či Bowie – ale na posledním albu i třeba opelichaní Black Sabbath, a u nás doma třeba DG 307 na jednom pólu a Unkilled Worker či Insania na druhém. Důkazem budiž i to, že mimořádné koncerty Gnu či Kritické situace byly pro návštěvníky mnohonásobně zajímavější než některé aktuální zahraniční hvězdy. Zajímavé také je to, že aktuální tuzemský pop, vzešlý z nemainstreamové scény (Ille, Kieslowski, Never Sol) často zní mnohem svěžeji a zajímavěji než ti, kteří se uzavírají do undergroundových ghett. A jestli je rok 2013 pro mě něčím charakteristický, pak je to koncem tzv. scén – ukazuje se, že ty svou uzavřeností nestačí na solitéry s otevřeným přístupem, jako jsou Kittchen, Vložte kočku a další, kteří nemají potřebu se vůči ostatním jakkoli vymezovat.
A ještě jedna věc mě napadá – totiž že oficiální informační kanály už jsou schopné produkovat jen nafouklé bubliny typu Kauza Řezník, Iveta Bartošová či pohoršené (a zcela nesmyslné) úvahy, zda do televize patří Vanessa. To podstatné se ovšem obvykle děje úplně jinde.