Algiers

Na albech mohou být Algiers relativně uhlazení, ale v Lucerna Music Baru na jednu stranu vynikl hypnoticky jednoduchý rytmus, který je páteří skladeb, na druhou se vyznění posunulo k agresivitě. Hlukové štěky kytary by zapadly do mnohem experimentálnějšího kontextu, zdvojená rytmika v podání elektroniky a bicích zajišťovala komplexnost a virtuózní basák by mohl klidně hrát u Steva Vaie. Famózní vokál frontmana Franka Fishera, který i naživo dominoval, doplňovali až dva další zpěváci. Výsledek? Jen co hudebníci nastoupili, solidně zaplněný klub explodoval. S první skladbou nohy samy rozjely kvapík a nepřišlo nic, co by donutilo je přestat.

Kapela, která často a důsledně proklamuje své politické názory, totiž na koncertě překvapivě rezignovala na veškeré proslovy a vše podřídila samotné hudbě. V dynamických skladbách hudebníci často ustupovali od nástrojů a nechávali hrát ostatní, přicházely změny tempa i stylu. Rychlé punkovky, které tvořily základ setu, se porůznu střídaly s pomalejšími věcmi nebo songy postavenými na elektronických beatech, takže se nikdy (na rozdíl od alb) nedostavil pocit jednotvárnosti. Vedle známých i nových skladeb navíc Algiers porůznu doplňovali set intenzivními instrumentálními pasážemi, které jako by si vypůjčili od samotných Swans.

„Když kapela poprvé odešla, strhl se řev, jaký Lucerna dlouho nezažila.“

Víc než hodinový set neustále gradoval a úměrně tomu rostla vřava pod pódiem, kde reakce přecházely od divokého kývání po extatické rozhazování rukama a zatínání pěstí. Když pak kapela poprvé odešla, strhl se řev, jaký Lucerna dlouho nezažila. Odcházeli jsme s vytřeštěnýma očima a nevěřícným výrazem.

Přiznávám, že když jsem loni psal report z koncertu skvělých gospel-blackmetalistů Zeal and Ardor, potměšile a perverzně jsem se těšil, jak Algiers, jejichž využití gospelu si získalo ještě větší ohlasy, naživo zklamou. Rád ovšem píšu, že Algiers působivostí a zejména konzistencí setu Zeal and Ardor dalece překonali. Tentokrát sice rezignovali na explicitní politiku, revoluční atmosféra však na jejich koncertě vznikala zcela spontánně. Na barikádách by s tímhle soundtrackem dlažební kostky samy skákaly do rukou.