Alexander Tucker – Third Mouth
Britský skladatel a písničkář Alexander Tucker má mimořádný dar vybavovat své nenápadné skladby takovou křehkostí, že je lepší se při jejich poslechu nehýbat. Stáří deníku, v němž s jeho hudbou pomyslně listujeme, se těžko odhaduje – jeho mimořádná působivost nás přenáší do uhrančivého bezčasí. I díky Tuckerově hlasu, který je právě takový.
Na jeho druhé desce pro label Thrill Jockey se mezi slyšitelnými pohyby rukou po krku a strunách kytary kolíbe hlas, který vyvolává sérii vzpomínek: od zážitků z dětství, přes sedánky s blízkými lidmi, po četbu „Pána prstenů“. Do zpěvu a zvuků kytary se však přimíchává leccos dalšího a jsou to právě tyto beaty, strunné nástroje či hlasy, které činí z Tuckerových skladeb spletité, ale přece průzračné zhudebněné diapozitivy. A kdo by se nedal okouzlit promítáním diáků na zeď, zvlášť když zachycují povědomě mytickou krajinu?
Okno z Tuckerova útočiště míří do zamlžených luk a navíc je pokryto ledovými krystalky – což ale neznamená omezení bystrosti, nýbrž její přednost. Jeho písničky nemají dokonalý tvar, nejsou určeny k pozdějšímu broukání, ale naprostému prožití v moment, kdy hrají. Když nějaká hudba odráží vzpomínky, není nutno je sáhodlouze okecávat – důležitější jsou imprese, záblesky silných pocitů, které nastálo stejně vrátit nelze. A naťuknout pocit se závanem jedinečnosti dokáže Tucker opravdu mimořádně.
Jeho skladby pracují s plynulým, trochu bojácným zpěvem, do něhož vstupují ozvuky ambientu i lehké psychedelie. Zapomeňte ale na vesmír stadiónových kytaristů – tady se bavíme o psychedelii viktoriánské doby, ozvucích neurčitého folklóru a kouzelnosti nakřáplého porcelánu. A propos, „rozbité věci“ do světa Alexandera Tuckera na rozdíl od modernity a shonu dokonale patří. Když na konci „Mullioned View“ zazní part jako z pokaženého sampleru, je to tak správně.
Tucker, který má za sebou jednorázovou spolupráci se Stephenem O'Malleym (Sunn O))), Khanate a d.) a opakované bratření s Danielem O'Sullivanem (Guapo, Ulver), pracuje s podobnou nervózní krásou jako Stuart G. Dahlquist ve své kapele Asva. A stejně jako on se i Tucker nebojí dávat do podtextu skladeb něco ošklivého, od čehož ovšem neutíká a naopak to se zájmem ohlíží. „Third Mouth“ je deska jak velice intimní, tak mimořádně působivá – v její krajině nehrozí, že by nás smetla vichřice, bát bychom se měli pomalu uondávajícího, štiplavého mrazu.
